Vážení a milí podporovatelé Malého velkého stromu!

Naše sbírka " 1. pomoc pro Malý velký strom" oficiálně skončila a v nové sbírce nyní chceme shromáždit prostředky pro vykoupení vybavení našich prostor. Začal 10. rok fungování Malého velkého stromu a vaše podpora bude nejkrásnějším darem k jeho 10. narozeninám! 

Nová sbírka:
https://www.darujme.cz/vybavme-maly-velky-strom

Děkujeme, že zůstáváte s námi!

Rodiče a přátelé Malého velkého stromu na Letné 

Naše dcera strávila v Malém velkém stromu dva roky a dosud na ně s láskou vzpomíná. Nejvíce jsme ocenili možnost postupné adaptace, takže zvykání na školku proběhlo jemně a s pochopením pro dětskou dušičku. Úzká spolupráce s rodiči přispěla k rodinné atmosféře. Děti to poznají, cítí se ve školce bezpečně a krásně se rozvíjejí.

Dokonce máme dodnes, o pět let později, stále kamarádku,se kterou se naše dcera seznámila právě v Malém velkém stromu. 

Naše dcerka přišla do školky v necelých 4 letech. Jako jedináček trávila hodně času jen se mnou – prarodiče máme daleko, muž přes týden v práci… Zkoušela jsem ji vzít do jedné školky už rok před tím, ale bylo nám všem hned jasné, že ještě není pro školku zralá. Vždy si dávala ve všem na čas a dlouho rozvažovala, než učinila nějaký krok – začalo to už těhotenstvím, kdy si nemohla vybrat polohu, zato se však potom narodila velmi rychle. Nebo první krůčky, které velmi dlouho odkládala a „jen tak“ postávala u stolu. Zato pak se hned prakticky rozběhla. A tak to bylo se vším – s jídlem, ke kterému přistupovala velmi obezřetně a dlouho se držela u kojení. Nebo s prvními slovy, které dlouho vyznívaly jako starobylý zaniklý jazyk, ale najednou se na nás začala slovíčka sypat. Nebo, aktuálně, s jízdou na kole. 

Se školkou tomu bylo nejinak – jakmile nastal slavnostní den uvítání nových dětí, vstoupila suverénně do šatny, přezula se a vběhla do třídy. Byla zde hned jako doma. Nestačila jsem se divit, jak pozorně naslouchala příběhu o semínku slunečnice, které se bálo „vypadnout“ do světa, ale pak se přeci jen spolu s ostatními odhodlalo. Vždyť doma jsem měla často pocit, že snad ani nerozumí česky! A tu slunečnici pak, stejně jako všechny děti, skutečně dostala a při cestě domů ji ani nechtěla pustit z ruky. 

Jakmile začala do školky chodit „naplno“, viděli jsme, jak je den za dnem stále více s námi, zde „na Zemi“. Vždy měla starost o to, co se děje kolem, o všechny lidi, zvláště ty výrazné (včetně různých pouličních tuláků a dalších pozoruhodných postav). Vždy měla k lidem důvěru, až mi jednou dokázala sama říct: Lidé jsou krásní! S touto důvěrou a starostí se vrhala na všechny nově příchozí děti, měla péči, aby jim vše řádně ukázala a předvedla. S její důvěrou ke světu to však nebylo tak růžové, jak to může znít. Nikdy se nebála vydat se samostatně na výpravu – na zahradě u Vltavy. Na hřišti ve velkém parku. V nákupním centru. V Holešovické tržnici. Na Hlavním nádraží v Praze. Musela jsem se naučit na veřejnosti nestydět a hlasitě křičet její jméno. Nebylo možné jí vysvětlit, a to právě ani ve školce, že skupina se neopouští. Případně, že skupina odchází společně. A podobně. Také jsem se naučila být stále ve střehu. Po čtyřech letech jsem, navzdory veškerému speciálně pedagogickému a sociálnímu vzdělání, byla na zhroucení a připadala si jako nejhorší matka – díky školce jsem si zachovala příčetnost a dcera zdravý duševní vývoj. 

Naše dcera nasává vše, co se ve školce odehrává, skutečně jako „houba“. Ať již to jsou písničky a říkadla, pravidla společenského chování, dovednost hnětení těsta, pohádky a krásné autorské příběhy paní učitelky nebo příběhy „pohádkové babičky“, které při hraní loutkového divadla „asistuje“. Jsem za to vše velmi vděčná, protože, ačkoliv jsem vždy ráda tvořila, zpívala a bavila cizí děti, nejsem vyloženě typ „vychovatele malých dětí“ a navíc, moje povaha je natolik jiná, než ta její! A školka nám velmi pomáhá v tom, co třeba své dceři, navzdory naší maximální snaze a lásce, neumíme tak dobře dát. Vidíme, že toto místo je pro ni dobré. Že zde prospívá a přitom se může její osobnost svobodně rozvíjet. 

Kdyby nastoupila do běžné školky, kde se na ni už při zápise učitelka nejmenších dětí mračila a já jsem jí na čele viděla svítit rudý nápis „problém“, jsem přesvědčená, že bychom do tří měsíců byli vysláni do pedagogicko-psychologické poradny s podezřením na ADHD. A dost možná by začalo „křeččí kolečko“ a „ohýbání stromku“ atd. A stoprocentně by se trápila jak dotyčná paní učitelka, která by kromě naší dcery měla na starost dalších 25 dětí, tak i my rodiče a především naše dcera, která je zkrátka pouze jedinečná. Prostě potřebovala svůj čas, pochopení a trpělivost. Dnes by jistě v běžné školce naprosto obstála a svým sociálním uměním by byla za hvězdu. A nikoho by ani nenapadlo, přilepit jí nějakou diagnózu. Ale to je zásluhou pouze a jen naší školky Malý velký strom (a naší skromné snahy o „výchovu“) - a za to vše jí ze srdce děkujeme!

Unikátní školkové prostředí pro rodiče a jejich děti, kteří chtějí něco navíc.

Náš syn právě dokončuje druhý rok v Malém velkém stromě a celý příběh nelze označit jinak než jako velkolepý úspěch. Do školky se každý den těší, rád přeříkává nám rodičům své zážitky, nosí domů s velkým nadšením různé poklady a svoji tvorbu, těší se na každou další krásnou slavnost … a v neposlední řadě ze srdce přeje svému malému bráškovi, aby chodil do stejné školky.

Myslím, že výše popsané rozhodně není samosebou a normou mezi školkami - ba naopak. Jedná se o něco, co je těžce odpracováno na straně školky samotné. 

Jsme nároční rodiče, kteří dlouho hledají a zkoumají různorodé (pro mnohé nepodstatné) detaily než něco pro nás důležitého rozhodneme. U výběru školky pro našeho syna to nebylo jinak a byli jsme vděční, když nás doporučení nasměrovalo na MVS. Menší kolektiv. Přístup šitý na míru každému malému školkáčkovi. Důraz na rutiny a řád & současně flexibilita a jasný respekt k osobnostním rysům dětí. Principy Waldorfské pedagogiky. Krásné zázemí a důraz na styk s přírodou. Dobrá poloha. Dobrá strava. A mnoho mnoho dalšího.

Tímto chceme vyjádřit velké díky osobnostem MVS, které jsme měli možnost poznat za dva roky docházky a přejeme si, aby toto cenné prostředí mohlo pokračovat pro další děti, které dostanou něco navíc/jinak, co lze jen těžko najít jinde. Malý velký strome, díky za to, že tě máme.