Změňte s námi praxi soudů v rozhodování o nedobrovolné hospitalizaci
Jak snadné je v České republice proti své vůli skončit v psychiatrické léčebně? Snadnější než si pravděpodobně myslíte. V Lize lidských práv zastupujeme klientku, o jejíž nedobrovolné hospitalizaci soud rozhodl ve třech řádcích, aniž by ji viděl, nebo zjišťoval její příběh. V případě klientky jsme podali dovolání, od nějž si slibujeme změnu v přístupu soudů k nedobrovolné hospitalizaci.
Nedobrovolná hospitalizace je omezením svobody člověka proti jeho vůli. Můžeme se přít o tom, že tato vůle je zkreslená duševním onemocněním a že hospitalizace probíhá v zájmu člověka. Nicméně fakt, že člověk je omezen na svobodě bez souhlasu je neoddiskutovatelný. Ve společnosti, která si Váží svobody jedince, může k jejímu omezení dojít pouze na základě rozhodnutí soudu. I v ČR se k přípustnosti nedobrovolné hospitalizace vyslovuje soud. Zdánlivě je vše v pořádku, pojďme se ale podívat, jak taková rozhodnutí, na jejímž základě je člověk omezen ve svobodě až na několik měsíců, vypadají v realitě.
V případě naší klientky se odůvodnění rozhodnutí soudu, kterým byla vyslovena přípustnost hospitalizace, smrsklo na následující:
Umístěná je hospitalizována pro dekompenzaci psychického onemocnění, neadekvátní projev, výrazné tenze, pohotovost k agresi, byla nebezpečná sobě i okolí.
Okresní soud klientku nevyslechl a ani se o to nepokusil. Z odůvodnění usnesení se nic nedovídáme o konkrétním chování klientky, které mělo vést k nedobrovolné hospitalizaci. Do svého rozhodnutí soud pouze zkopíroval ustanovení zákona a nijak ho nekonfrontoval se skutečným případem klientky. Nevíme tedy jak konkrétně byla klientka nebezpečná sobě nebo okolí, proč toto nebezpečí bylo bezprostřední a závažné a zda neexistovaly alternativy k nedobrovolné hospitalizaci. Ze soudního rozhodnutí se tak vytratil konkrétní člověk, o kterém se rozhoduje a pokud by se v něm změnilo jméno, datum narození a bydliště, mohl by sloužit k omezení svobody kohokoliv. Takovéto “formulářové rozsudky", kterými je člověk omezován ve svobodě považujeme za slušně řečeno nepřípustné. Krajský soud se s rozhodnutím okresního ztotožnil s tím, že řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace musí probíhat rychle a není proto prostor pro rozsáhlé dokazování. Ptáme se, skutečně je tak časově náročné nahlédnout do zdravotnické dokumentace a pokusit se alespoň vyslechnout člověka, jehož svoboda má být omezena? Ačkoliv je v rozhodnutí klientka označována za agresivní a neschopnou výslechu, tak po celou dobu své hospitalizace dokázala komunikovat s lidmi mimo léčebnu.
Takto popisuje klientka část svého příběhu:
Okresní soud klientku nevyslechl a ani se o to nepokusil. Z odůvodnění usnesení se nic nedovídáme o konkrétním chování klientky, které mělo vést k nedobrovolné hospitalizaci. Do svého rozhodnutí soud pouze zkopíroval ustanovení zákona a nijak ho nekonfrontoval se skutečným případem klientky. Nevíme tedy jak konkrétně byla klientka nebezpečná sobě nebo okolí, proč toto nebezpečí bylo bezprostřední a závažné a zda neexistovaly alternativy k nedobrovolné hospitalizaci. Ze soudního rozhodnutí se tak vytratil konkrétní člověk, o kterém se rozhoduje a pokud by se v něm změnilo jméno, datum narození a bydliště, mohl by sloužit k omezení svobody kohokoliv. Takovéto “formulářové rozsudky", kterými je člověk omezován ve svobodě považujeme za slušně řečeno nepřípustné. Krajský soud se s rozhodnutím okresního ztotožnil s tím, že řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace musí probíhat rychle a není proto prostor pro rozsáhlé dokazování. Ptáme se, skutečně je tak časově náročné nahlédnout do zdravotnické dokumentace a pokusit se alespoň vyslechnout člověka, jehož svoboda má být omezena? Ačkoliv je v rozhodnutí klientka označována za agresivní a neschopnou výslechu, tak po celou dobu své hospitalizace dokázala komunikovat s lidmi mimo léčebnu.
Takto popisuje klientka část svého příběhu:
...Věděla jsem, že nejsem v pořádku, potřebovala jsem neprodleně lékařskou pomoc, hrozilo, že i fyzicky zkolabuji, ale stále jsem odmítala nabídky bývalého manžela (se kterým opět žiji), že zavolá sanitku. Hrozně jsem se bála, že se mi přihodí něco podobného, jako rok předtím. Volala jsem kamarádovi, který ležel na soukromé psychiatrii v Jemnici, že jsem zkolabovala a zda neví, jak bych se tam mohla nechat hospitalizovat. Také jsem s manželem mluvila o tom, že bych se ráda nechala léčit v Žamberku, kde jsem již ležela a mám s lidským přístupem velmi dobré zkušenosti. Byl večer, pomoc jsem potřebovala neodkladně, tak manžel RZS zavolal. Já jsem se hrozně bála a celá zmatená jsem svolávala sousedy, abych měla svědky a telefonovala jsem známé právničce, že pro mě jede sanitka a hrozně se bojím. Sanitka přijela, dostala jsem injekci a složila jsem se na léhátko. Sousedé i osádka RZS jsou svědkové, že jsem skutečně nebyla agresivní. V nemocnici se pak ale naplnily mé obavy...
Nenutíme Vás, abyste klientčinu příběhu spolu s námi věřili, ani se s vámi nechceme přít, zda v konkrétním případě byly naplněny podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci. Žádáme Vás ale o podporu změny soudní praxe, kdy je o lidské svobodě rozhodováno na třech nic neříkajících řádcích.
Vaše příspěvky budou použity, na plat právníků zpracovávajících dovolání (10 000,-), na vypracování jednoduchého a přehledného manuálu pro případy nedobrovolné hospitalizace, který by sloužil jako pomoc pacientům a jejich blízkým (5 000,-) a na medializaci tématu (5 000,-).
Vitalia uveřejnila rozhovor s našim právníkem Matějem Stříteským, který případ zastupuje. V článku se dozvíte podrobnosti o postupu soudu v případě nedobrovolné hospitalizace a informace o související kampani. Celý článek si můžete přečíst ZDE.
Vaše příspěvky budou použity, na plat právníků zpracovávajících dovolání (10 000,-), na vypracování jednoduchého a přehledného manuálu pro případy nedobrovolné hospitalizace, který by sloužil jako pomoc pacientům a jejich blízkým (5 000,-) a na medializaci tématu (5 000,-).
Vitalia uveřejnila rozhovor s našim právníkem Matějem Stříteským, který případ zastupuje. V článku se dozvíte podrobnosti o postupu soudu v případě nedobrovolné hospitalizace a informace o související kampani. Celý článek si můžete přečíst ZDE.
Více informací o případu vám ráda sdělí naše koordinátorka péče o dárce Lenka Kyčerková - lenka.kycerkova@llp.cz.
Znění celého usnesení přikládáme zde:
V časopise Zrcadlo vyšel rozhovor o nedobrovolné hospitalizaci, který poskytl náš právník Matěj Stříteský.
Celý článek si můžete přečíst zde:
V časopise Zrcadlo vyšel rozhovor o nedobrovolné hospitalizaci, který poskytl náš právník Matěj Stříteský.
Celý článek si můžete přečíst zde:
Co chceme?
- omezit nadměrné odebírání dětí z rodin a jejich umísťování do ústavní péče
- změnit nedostatečnou legislativu a špatnou praxi soudů v oblasti opatrovnictví
- aby lidé s postižením měli právo rozhodnout se, kde chtějí žít
Jaká je naše vize?
- děti do 6 let nesmějí být dlouhodobě umístěny do ústavní péče - kojenecké a dětské ústavy jsou úplně zrušeny
- funguje efektivní sstém prevence odebírání dětí na úrovni sociálních služeb
- soudy zvažují jiné formy než náhradní péči a respektují práco dětí na účast - vyjádřit se ke všemu, co se ho týká
Co konkrétně pro to děláme?
- Ve strategických případech zastupujeme osoby s postižením před českými i mezinárodním soudy
- Spolupracujeme na reformách s ústředními orgány státní správy
- Připomínkujeme zákony, které se týkají lidí se zdravotním postižením.
- Školíme zejména zástupce veřejné správy, sociální pracovníky a další osoby z řad laické a odborné veřejnosti
- Publikujeme odborné analýzy, systémová doporučení, manuály pro veřejnost a odborné publikace
V případě dotazů pište naší koordinátorce péče o dárce Lence Kyčerkové - lenka.kycerkova@llp.cz
Děkuji za vaši práci, příspěvek sice není veliký, ale věřím, že je nás více, co se chtějí spolupodílet nejen u této kauzy.
S přáním všeho dobrého
Anna Schöniger
Děkuji Vám i za svého bratra:-)