Mějte láskyplné srdce a přispějte na naše služby pro lidi bez domova.

ilustrační foto/J. Štreit

Příběh manželů Špinarových se začal odehrávat ve stanovém centru pro lidi bez domova.  Pan Pavel, pravidelný návštěvník centra, sedával u oběda vždy sám, až si jednoho dne naproti němu sedla paní Alice. Ta se právě pohádala se svým tehdejším přítelem, který ji uhodil, a pan Pavel byl tohoto incidentu svědkem. 

 

Paní Alice se při pohledu do blankytně modrých očí pana Pavla navzdory svému dosavadnímu vztahu ihned zamilovala. Sympatie byly vzájemné, a jiskru, která mezi nimi přeskočila, nemohli přehlížet.

Pan Pavel tak záhy pozval paní Alici na schůzku, aby si o všem promluvili, a právě při tomto setkání se paní Alice vyznala ze své lásky na první pohled a ze svého rozhodnutí opustit nadobro svého násilnického partnera.

 

A tak se po pár dnech stalo. I když bylo pro paní Alici v jistém smyslu velmi těžké svého stávajícího partnera opustit, za svým rozhodnutím si stála a po rozchodu se nastěhovala do squatu, kde už pobýval pan Pavel. S každým dalším dnem, který spolu strávili, se jejich vzájemné pouto prohlubovalo a paní Alice se po 6 měsících rozhodla pana Pavla překvapit tím, že ho sama požádá o ruku. A ten s nadšením souhlasil.

 

Jejich svatba se odehrála ve velmi komorním a prostém duchu na matrice, ale znamenala pro ně nesmírně důležitý milník pro začátek nové životní kapitoly. Na cestě za změnou čelili výzvám a nejistotám, ale řešili je společně s odhodláním vytvořit si lepší budoucnost a vlastní zázemí. Do všeho toho neznámého se manželé Špinarovi pustili s odvahou a láskou, připraveni vybojovat si vlastní šťastný život. Nyní se jim podařilo získat bydlení v tréninkovém bytě, kde si tvoří svůj domov a jsou tu jeden pro druhého.

Pan Václav s paní Šárkou jsou důkazem, že na pomyslné dno může spadnout opravdu každý. Bydleli spolu v garsonce, ale pro nedostatek finančních prostředků se museli vystěhovat. Nevěděli, co si počít, proto se obrátili na Krizové centrum v Ostravě, kde dostali kontakt na ambulantní služby Armády spásy.

Sociální pracovníci věnovali páru čas, povídali si s nimi o náročnosti celé situace a nasměrovali je na další služby, ať již na azylové domy či šlo o předání informací o možném sociálním bydlení. Pan Václav byl v jednání s institucemi samostatný, pracovníky spíše informoval o výsledcích svého snažení.  Následně podal žádost o sociální bydlení skrze středisko Armády spásy - Prevence bezdomovectví. Po čase byt získal a dodnes v něm bydlí.

Pan Václav a paní Šárka také uspořádali svatbu na úřadě. 
„Rád bych jménem svým i jménem Šárky poděkoval za gratulace. A připojil několik vět. My dva jsme jasným důkazem, že na dno se může dostat úplně každý, dokonce i ti co mají "karty rozdány výhodně". A rozhodně nemusí být na vině ani alkohol ani jiná závislost. Oba jsme abstinenti. Stalo se a my, majíce jeden druhého jako oporu, se z toho dna pomalinku škrábeme vzhůru." doplnil pan Václav.