Paní Marie je vdova. Je jí osmdesát tři let a žije sama. Syn s vnoučaty bydlí daleko a nemůže se o maminku starat. Paní Marie si zvládne udělat jednoduchou snídani i večeři, pustí si rádio nebo televizi, přečte si noviny nebo knihu, zaleje květiny a stará se o svou kočku Mindu. Navštěvuje se se sousedy, ale sama z domu, kromě malého nákupu do protější samoobsluhy, už nechodí. Hůře vidí, bolí ji nohy a daleko nedojde. Paní Marie chce zůstat doma, do domova pro seniory by si nemohla ani vzít Mindu s sebou. Obědy jí vozí pečovatelská služba, která jí pomáhá také s větším nákupem a úklidem. K paní Marii jezdí i sestry z domácí péče. Dvakrát denně jí píchají inzulín – kvůli problémům s pamětí si nemůže dávat injekce sama. Naštěstí pečovatelská služba a domácí péče jsou nablízku. 

Paní Eva se po svatbě odstěhovala s manželem do pohraničí, kde se jim povedlo sehnat za rozumné peníze pronájem bytu. Eva šetřila každou korunu, věřila, že až začne po mateřské pracovat, pořídí si vlastní domeček. V době, kdy byla paní Eva na rodičovské dovolené s druhým dítětem, propadl její manžel závislosti na hracích automatech. Utratil všechny úspory a přivedl rodinu do dluhů. Eva neměla na nájem ani na jídlo pro děti, nějaký čas musela využívat pomoci potravinové banky. Následoval rozvod a Eva i dětmi skončila v azylovém domě. Nyní splácí dluhy po bývalém manželovi a pracuje v úklidové agentuře. Otec nejeví o děti zájem a je velmi obtížné vymoci od něj výživné.  Eva hledá za pomoci sociální pracovnice byt v lokalitě, kde by měla zároveň práci i školku pro děti. Uvidíme, zda se jim to podaří.

Podobných lidských příběhů známe bohužel mnoho. I když se jejich aktéři jmenují jinak a prožili jiný příběh. Jsou to lidé, se kterými se denně potkáváme při své práci, v azylových domech, v charitním šatníku i na ubytovnách pro lidi bez domova. Seniory a těžce nemocné navštěvujeme i přímo u nich doma, kde jim pomáháme, aby mohli doma důstojně dožít. Možná i vy je znáte,  paní Marie může být vaše sousedka a paní Eva možná uklízí chodby a schodiště u vás v paneláku. Jestli si myslíte, že těmto lidem nemůžete pomoci, pak se mýlíte. My děláme naši práci, ale jste to vy, kdo pomáháte: svými dary a podporou. Bez toho bychom se neobešli. Děkujeme.