Majidovi bylo 39 let, když musel se svou těhotnou ženou a dvěma dětmi opustit svůj domov v Iráckém Mosulu. Ten je teď zbořený a Majid s rodinou se nemá kam vrátit. Přišli také o svůj obchod s látkami ve stejném domě. Majid se dostal do uprchlického tábora v Kurdistánu a nyní patří mezi 2,5 milionů vnitřně vysídlených Iráčanů. Majid se zapojil do práce, spolu s dalšími muži stavěli latríny, aby měli snesitelnější hygienické podmínky. Teď lidem v táboře spravuje a přešívá oblečení.  Tábor je ale přeplněný a život zde je těžký. Po třech letech v táboře by se Majid rád vrátil domů. Země se ale stále potácí v problémech, ačkoli život se zde začíná obnovovat. Pro Majida a jeho rodinu je naděje.

Podobných lidských příběhů známe bohužel mnoho. I když se jejich aktéři jmenují jinak a prožili jiný příběh. Jsou to lidé, se kterými se denně potkáváme při své práci v uprchlických táborech v zemích, kde se válčí. Možná i vy je znáte, o Majidovi jste třeba četli ve zprávách. Jestli si myslíte, že těmto lidem nemůžete pomoci, pak se mýlíte. My děláme naši práci, ale jste to vy, kdo pomáháte: svými dary a podporou. Bez toho bychom se neobešli. Děkujeme.