Bylo nás 5 a měli jsme nemalý sen - cestu z nejjižnějšího do nejsevernějšího bodu Česka pro onkologicky nemocného dvanáctiletého Marka, která měla trvat 6 dnů a my měli zdolat 430 km. Naplánovat si vše můžete do detailů, ale některé věci ovlivnit nemůžete. Třeba onemocnění. Naši cestu zastavil (či posunul) covid-19, stejně tak jako cestu být "normálním" klukem zastavila rakovina. Marek se nevzdal a jednotlivé onkologické procedury překonává. Stejné je u nás. Než budeme společně moci vyběhnout, pro Marka vyběhne přes hory alespoň jeden z nás.
Vždy jsem si přála dokázat něco velkého. Sobě i ostatním. Sebrala jsem zbytek odvahy a rozhodla jsem se, že přeběhnu část severních hranic Česka - po horách a v květnovém počasí, které se více podobá tomu brzy březnovému. Přibližně 360 km, 9 tisíc metrů převýšení a 5 dnů cesty - to je má cesta z Ještědu na Praděd přes Ještědský hřeben, Jizerky, Krkonoše, Broumovské stěny, Orlické hory, Králický Sněžník, kousek Rychlebských hor a Jeseníky.
Odvaha mě každým dnem malinko opouští, ale cíl mám jasný - když svůj boj zvládá i dvanáctiletých onkologický Marek, právě jemu se pokusím pomoci k návratu "nomálního" života. Rakovina se totiž neptá, kolik vám je, natož jestli si ji zasloužíte. Dvanáctiletý Marek končí svou onkologickou léčbu a rád by se dostal zpět do sedla. Doslova. Proto si přeje elektrokolo, které mu v jeho začátcích návratu do běžného života a ke sportu pomůže. A k tomu potřebuje 65 tis. Kč na speciální elektrokolo.
Společně mu můžeme pomoci. Podpořte mou cestu právě pomocí Markovi, to bude mou největší motivací.
Kdo je Marek, to vám řekne on sám :)
Ahoj,
jmenuji se Marek a letos mi bude 13 let. Donedávna jsem si užíval "obyčejného života" kluka z vesnice. Jezdil jsem na kole, na lyžích, na bruslích, plaval a hlavně hrál okresní přebor ve fotbale.
Vloni v únoru jsem při přáteláku uklouzl a spadl. Vystřelila mi bolest do levého třísla, která s každým dalším sportovním výkonem sílila. Až jsem za několik dní skončil na pohotovosti.
Po sérii vyšetření v Příbrami jsem absolvoval další v Motole. A pak přišel verdikt - Ewingův sarkom - zhoubný nádor na stehenní kosti. Okamžitě byly zahájeny chemoterapie - začalo to 1. května. Absolvoval jsem jich celkem devět. V říjnu mě čekala operace - endoprotéza levé stehenní kosti a kyčle. Následovalo pět kol chemoterapií, poslední byla "vánoční".
Hned týden po operaci jsem začal rehabilitovat. A cvičím pořád, protože chci zase začít žít normální život kluka z vesnice. Odhodlání mi nechybí. Co ale zatím nemám, je síla a jistota v noze - to je zatím "běh na dlouhou trať". A proto bych měl přání - mít elektrokolo. Ulehčilo by mi ve šlapání a nenamáhal bych se přes bolest. Mohl bych dojet za kamarády a nebo bych jel s mamkou, taťkou a sestrou společně na výlet třeba do Brd ...
Zkrátka zase být obyčejný, zdravý a šťastný kluk! Marek, 12 let
Ať se sny plní! Přejeme hodně sil a hlavně zdraví!