Dáša má zkušenost s duševním onemocněním už od dětství. Předtím, než potkala svého partnera Járu, její život nebyl moc veselý. Teď už ale žijí několik let spolu a rádi by se vzali. Problém je v tom, že oba mají invalidní důchod a nemůžou si tedy svatbu dovolit. Zároveň díky svatbě by Jára rád Dášu zabezpečil do budoucna, pokud by se s ním cokoliv stalo.
Dáša je klientkou našeho terénního týmu na Praze 8, kde pracuje Iveta. Když se na společné schůzce zmínila, že by jejím přáním a přáním jejího partnera Jardy bylo se vzít, ale nemůžou si to dovolit, začali jsme přemýšlet, jak jim pomoci přání splnit.
Možná si říkáte, proč by se vlastně měli brát…no, odpověď je jednoduchá…
Dáša má schizofrenii, která jí byla diagnostikována v 9 letech a od té doby byla často v léčebnách. Nemá žádné příbuzné a Jára je nejbližší osoba, kterou má. Tím, že by se vzali, by Jára Dášu rád aspoň trochu zabezpečil.
„S Jardou jsem se seznámila v parku Svatého Pankráce, kam jsem chodívala každý den na procházky, jako každý jiný den jsem se v parku procházela a u kostelíčka jsme na sebe narazili. Rozhodla jsem se ho oslovit, jestli nemá drobné. Jarda mi bez váhání pomohl. Druhý den jsem tam šla znova a zapovídali jsme se a začal mi vyprávět o svém životě. Líbil se mi hned na první pohled. Dnes jsme spolu už 4 roky. Z toho dva roky spolu žijeme.“
„Do doby, než jsem Jarouška poznala, jsem byla pořád sama, je to můj první přítel. Poté, co jsem potkala Járu, je můj život veselejší.” „Má se se mnou dobře”, směje se Jarda, “vzájemně se opečováváme.“
Dáša ani Jára nejsou žádní staříčci, Dáši je 57 a Járovi o deset let víc, ale po svatbě by prostě žili více v klidu. Oba mají invalidní důchod, Jára sám je zrakově postižený a postupně ztrácí zrak.
Jára chce svatbu uspořádat hlavně pro Dášu, splnit jí sen být nevěstou. “Chtěl bych, aby zažila svatbu se vším, co k tomu patří. V mládí o tom snila. A taky aby až tu nebudu, něco po mě zbylo, chtěl bych ji zabezpečit, měla by tak po mě nějaký vdovský důchod. Přál bych si prostě, aby byla Dáša šťastná.“
