Jedinečný vícegenerační projekt …Or to Be je tvořen tanečním duetem, videoinstalací a tanečním filmem.
Přivádí na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Je karikaturou míjení, naléhavou výpovědí o neschopnosti vystoupit ze zažitého stereotypu, o neschopnosti polevit v hysterii a aspoň trochu se k sobě přiblížit.
Taneční duet performerky a tanečnice s fyzickou odlišností Markéty Stránské (CZ) a velmi zkušeného tanečníka, choreografa a uměleckého kouče Jeana Gaudina (FR) tvoří v důsledku dvě „sóla“, dvě postavy, které o sobě nevědí a které spojuje dohromady až divák, který je vidí společně. Publikum se stává svědkem tohoto ne-setkání a může si představovat, co by se odehrálo, kdyby se postavy uviděly. Inscenace je svébytným pojetím tísnivé prázdnoty, kterou současný svět zažívá za hutného doprovodu neustálé komunikace a nekonečného vršení zážitků.
Režijní pojetí videoinstalace zachovává, dále rozvíjí a tvaruje hlavní téma inscenace, kterým je prostor. Ten je při tvorbě vnímán jako rovnocenný partner. Stejným tvůrčím způsobem jsou ve videoinstalaci použity i hudba, zvuk a světlený design. Všechny tyto složky podporují hlavní myšlenku inscenace. Díky nim pak divák zažívá nové a nečekané perspektivy prostoru, ve kterém všechno dění pozoruje.
Přivádí na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Je karikaturou míjení, naléhavou výpovědí o neschopnosti vystoupit ze zažitého stereotypu, o neschopnosti polevit v hysterii a aspoň trochu se k sobě přiblížit.
Taneční duet performerky a tanečnice s fyzickou odlišností Markéty Stránské (CZ) a velmi zkušeného tanečníka, choreografa a uměleckého kouče Jeana Gaudina (FR) tvoří v důsledku dvě „sóla“, dvě postavy, které o sobě nevědí a které spojuje dohromady až divák, který je vidí společně. Publikum se stává svědkem tohoto ne-setkání a může si představovat, co by se odehrálo, kdyby se postavy uviděly. Inscenace je svébytným pojetím tísnivé prázdnoty, kterou současný svět zažívá za hutného doprovodu neustálé komunikace a nekonečného vršení zážitků.
Režijní pojetí videoinstalace zachovává, dále rozvíjí a tvaruje hlavní téma inscenace, kterým je prostor. Ten je při tvorbě vnímán jako rovnocenný partner. Stejným tvůrčím způsobem jsou ve videoinstalaci použity i hudba, zvuk a světlený design. Všechny tyto složky podporují hlavní myšlenku inscenace. Díky nim pak divák zažívá nové a nečekané perspektivy prostoru, ve kterém všechno dění pozoruje.
Jedním z tvůrčích záměrů videoinstalace … Or to Be je také její přenositelnost do různých typů prostor, např. galerií či historických objektů. Ke každé takové adaptaci přistupují tvůrci jako k nové výzvě a díku tomu je každé uvedení svým způsobem vernisáží, originálním počinem.
Jádrem samotné videoinstalace jsou dvě videa, dva příběhy hlavních postav M a J. Obraz je promítán najednou a na protější stěny v menším prostoru tak, aby divák mohl sledovat oba odvíjející se osobní příběhy postav současně a přitom odděleně.