Ahoj, dovolte, abych se vám představil. Já jsem Max. Takový klasický venkovský kocour, co je všech a přitom ničí. Svého času jsem měl pod palcem půlku dědiny, ale teď už jsem takový mazlivý děda. Minulý týden jsem měl úraz. Že byste chtěli vědět, co se mi stalo? To víte, já vám to řeknu a vy to budete chtít dělat taky, tak to zas nee jako. Každopádně najednou jsem byl úplně v háji. Zraněný kočičí bezdomovec, to je celkem prekérní situace. Hrozně mě bolely zadní nohy, nemohl jsem chodit a nevěděl jsem co dál. Vzpomněl jsem si na jeden dům, kde mají kočky furt co jíst, párkrát za rok do nich nacpou nějaké tabletky, prý na odčervení a když jsou nemocné, tak hned valí k doktorovi. Tam mi určitě pomůžou. Ale byly v tom dva háčky. Jeden, že jsou tam psi, kteří mi sice nikdy nic neudělali, ale párkrát mne pěkně prohnali a snažili se mi vyštěkat díru do hlavy. Nakonec mě ale vždycky nechali utéct. Za druhé, bydlí tam kocour Kuba a ten při jedné návštěvě veteriny přišel o svou kocouří chloubu. Takže rozhodnutí bylo KOULE NEBO ŽIVOT. Vybral jsem si, že to zkusím. Připlazil jsem se doprostřed dvora a čekal jsem, co bude. Přiběhl jeden z těch psů, poskakoval kolem a štěkal, až jsem se strachy počůral. To ale nikde neříkejte. Za chvilku vyšla paní, zahnala toho psa a koukala na mne. Pak běžela pro další osazenstvo domu. No a tak jsem poznal tetu E.T. její maminku tetu E.T. starší, strejdu Tatínka a tetu Čmeldu. Tety mne naložily do přepravky, já už jsem se ani moc nebránil, byl jsem už úplně hotový.  Teta E.T. špačkovala něco o tom, že jsem si nemohl vybrat lepší den než pátek večer a ještě před výplatou. Všechny klasické veteriny už totiž byly v tu dobu dávno zavřené. Nakonec však přece jen jednu pohotovost našly.

Vtipné bylo, když se na veterině ptali, kolik mám tak let. Teta E.T. říká: „No, podle mě má tak 5-6 let, protože si ho pamatuju, jak se začal toulat kolem, to bylo 2014, když jsem bydlela chvilku zpátky u našich, a tehdy mohl mít tak 2-3 roky.“ Následoval údivný pohled pana doktora nad výjimečným početním výkonem, který teta E.T. právě předvedla. Uzavřeli to s tím, že mám víc jak 10 let.

Na veterině mi oholili packu a pak jsem najednou spal. Když jsem se probudil, tak jsem měl jednu tlapku ovázanou a taky jsem měl koule. Ufffff, výborně, nedopadnu jako kocour Kuba. To byla ta lepší zpráva. Ta horší byla, že pan doktor řekl, že mám vykloubené obě kyčle. Čekala mne tedy další návštěva veteriny. Mezitím tety, zatím neúspěšně, hledaly majitele. Také jsem se dostal do péče LOZ Olomouc, která teď bude, s vaší pomocí, platit náklady na mou léčbu.

V pondělí jsem byl u jiného pana doktora, útulkového, který mne zase uspal. Pak mi vrátil kyčle zpět, kam patří a teď musím mít klidový režim, aby znovu nevypadly. Také říkal, že mám zlomenou pánev a podvrtnuté koleno, nebo tak něco. Po narkóze mi bylo pěkně blbě, furt jsem usínal a moc jsem nevnímal. Když jsem se trochu zventil, chtěl jsem ze sebe umýt ten pach veteriny a všeho. A v tom jsem to zjistil….. nemám je, nemám svoje koule. Byla to tragédie, hrůza, největší ponížení. Na druhou stranu můžu vcelku vstát nebo si sednout, což předtím nešlo. Za ty koule může beztak teta E.T., slyšel jsem, jak říkala panu doktorovi, že jak nejsem kastrovaný, tak smrdím jak sto čertů a to snad i na fotce. 

Tak mi držte pěsti, ať mi to všechno dobře dopadne, klouby ať vydrží, najdu pořádný domov a pokud můžete, přispějte na mou léčbu. Pokud se vybere víc, než bude potřeba, použije se to na potřeby útulku. Víte jak, veterina, elektřina, voda, vývoz odpadu, to všechno je drahé a každá stovka pomůže.