EWSC Praha, z. s.


Lidé s postižením Sport a volný čas

Sportovní elektrický vozík pro Radima

Radim má rád sport a rychlost, jenže má diagnózu, která ho celý život zpomaluje. Ani to mu ale nezabránilo sportovat. V našem týmu je už čtyři roky a díky poctivé dřině za tu dobu udělal velký kus práce - objevil skrytou rychlost a radost z ní. A dotáhl to až do reprezentačního týmu. Rád by testoval a posouval své limity ještě dál. Hra ho baví a chce to dotáhnout co nejdál a být důležitý článek celého týmu. Jenže k tomu potřebuje parťáka - vlastní sportovní vozík.

vybíráme od 25.12.2023

Pomozte Radimovi zažít radost z rychlého pohybu!

306 000 Kč
vybráno 102 % z 300 000 Kč

přispělo

283 lidí
Sbírka je již uzavřena. Děkujeme!
Jmenuji se Radim Navrátil, bydlím v Přelouči, a narodil jsem se den po Štědrém dnu v roce 1992. Možná jsem chtěl být ještě vánoční dárek, jenomže jsem to nejspíše uspěchal, protože jsem se měl narodit až 3. 3. 1993. Narodit se o devět týdnů dřív s sebou bohužel většinou nese komplikace, a já se tehdy trochu přidusil, a to mi malinko poškodilo pár center v mozku – mám dětskou mozkovou obrnu spastickou kvadruparézu. V praxi to znamená, že mám celkově motorické problémy především s nohama i rukama, také to zasáhlo třeba i zrak – na jedno oko téměř nevidím. Dětská mozková obrna vás tak nějak celkově zpomalí, protože přenos informací z těla a okolí do mozku trvá prostě o chlup déle. Z nadsázky říkávám, že rychlost, s jakou jsem přišel na svět, byla moje poslední vyvinutá rychlost. :)
V dětství jsem prodělal pár operací, byl párkrát v lázních, zkrátka jak to v životě dětí s nějakým tělesným postižením bývá. Odmala jsem na invalidním vozíku, ale hodně jsem na sobě pracoval a stále pracuji, takže i přes svůj handicap zvládnu spoustu věcí sám. Soběstačnost je pro mě důležitá.

Po speciální školce v Pardubicích jsem absolvoval běžnou základní školu u nás v Přelouči, ale vhodnou střední školu pro vozíčkáře jsem našel až v Janských Lázních – Obchodní akademii Olgy Havlové s internátem (dnes již Střední škola Olgy Havlové) a vystudoval jsem tam pětiletý obor s maturitou. V současné době pracuji jako administrativní pracovník, převážně z domova.
O sport jsem se zajímal vždy. Mám mladšího bratra Vojtu, a toho rodiče ke sportu vždy vedli – hrál fotbal. Fotbal i hokej zajímal i mě, jenže jsem byl na vozíku, a ještě trochu zpomalený – na první pohled sportovec. :)

A pak jsem objevil Powerchair Hockey. Jeden tým tehdy trénoval na Obchodní akademii, kde jsem zrovna studoval. Jenže je to Florbal na elektrických vozících, a ten já neměl, seděl jsem na mechanickém vozíku. A tehdy ještě nebylo moc možností, jak si vozík půjčit nebo získat a sportovní vozíky tu v podstatě ještě nebyly.
Po nějaké době jsem se ale s tímto sportem setkal znovu – kamarádka Lucie Kazdová mě v roce 2017 přivedla do pražského týmu New Cavaliers, za který hrála, a pak jsem ještě hrál za druhý tým Spolku Flor-in Red Dragons. Po rozpadu týmu Red Dragons v roce 2019 jsem byl osloven týmem Jaguars Praha s možností ročního hostování. V roce 2020 jsem natrvalo přestoupil. Od roku 2021 jsem se dokonce stal členem České reprezentace Powerchair Hockey. Zúčastnil jsem se také několika mezinárodních turnajů, jak na klubové, tak i na reprezentační úrovni (Belgie, Itálie, Nizozemí). Byl jsem také nominován na kvalifikační turnaj o postup na Mistrovství Evropy 2024, který se konal v Nizozemí.
Na kluka s pomalými reakcemi, jehož poslední vyvinutá rychlost byla ta při narození, bych si dovolil říct "celkem dobrý". Měl jsem i štěstí, že v době, kdy jsem přišel do týmu Jaguars, už to bylo s vozíky obecně lepší. Už tu byly i vozíky sportovní – buď tak trochu na koleni upravené, nebo přímo od firmy. Mně tým poskytl v té době už asi deset let starý sportovní vozík kapitánky Ivy Zemkové, protože si tenkrát zrovna koupila nový. A pořád na tomto, nyní už 14 let starém, vozíku hraji. Sice pořád jezdí, ale únava materiálu je znát čím dál tím více.
Tento sport mě velice naplňuje a posouvá mé limity. S mým celoživotním přístupem k rychlosti vůbec nebylo snadné naučit se ovládat elektrický vozík, ale zvládl jsem to a vozík si zkrotil. K tomu jsem už zvládl i hru samotnou. Chtěl bych se v tomto sportu posouvat dále a zlepšovat své herní dovedností, abych byl ještě víc platný v týmu, a to jak v klubu, tak v reprezentaci. K tomu bych ale potřeboval nový sportovní vozík, který bude od začátku „ušitý“ mně na míru a něco vydrží. Pomůžete mi zažít tu rychlost a radost z pohybu?
Podpořte tento projekt ještě víc a zapojte kamarády Založit dárcovskou výzvu

Mame te moc radi! Coles z Texas!

Mike Cole
5 000 Kč

Hodně štěstí a držíme palce :)

Léňa a Míla
200 Kč

Ať se to co nejdříve vybere 😉
Zuzánci a Strouhalovi

Lukáš Zuzánek
1 000 Kč

Sportu Zdar Cudliku

marek kutek
10 000 Kč

Milý Radime
Moc moc ti fandíme. Je obdivuhodné, jaký jsi neskutečný bojovník a optimista. Jsi pro nás vzorem,jak se nevzdávat. Díky a hodně sil....
Mirka

Mirka Gallo Pohořálková

Hodně stesti!

Jana
500 Kč

💪

Roman Skuta
500 Kč

Ať se daří. ....Eva

Eva Horníková
300 Kč

Ráďo jsi skvělý, mám tě ráda.Slávka

Slavka Smetankova
200 Kč

Ahoj, věřím, že konečná částka se vybere velmi rychle. A Ráďa bude mít radost. Moc vás zdravím 😘

Pavla Brožová
1 000 Kč