Sami si vyberte, jaké zvířátko/zvířátka byste chtěli podpořit, včetně výše částky, je to plně na vás. Každé zvířátko může mít více adoptivních rodičů, aby si každý mohl vybrat to svoje, které ho chytne za srdce. Jak sami víte, najít domovy hospodářským zvířátkům není lehké, proto u nás zůstávají všechna zvířátka natrvalo a do konce svých dní budou žít v lásce a bezpečí. Proto jsou virtuální adopce či jiné pravidelné příspěvky pro naše fungování asi tím nejdůležitějším.

Každý měsíc je potřeba zvířata nakrmit, zaplatit za ně veterinu či nakoupit materiál na stavbu ohrad, příbytků či jiných nutností a díky pravidelným příspěvkům víme, kolika zvířatům můžeme pomoci a zda můžeme zachránit nějaká nová v nouzi.

​Jako poděkování od nás obdržíte Certifikát virtuální adopce, kde bude uvedeno jméno virtuálního páníčka a zvířátka, které budete podporovat, a každé ráno tak můžete vstávat s dobrým pocitem, že děláte tento svět lepším místem pro život jak zvířátkům, tak nám všem…❤

AŽ BUDETE OBJEDNÁVAT, PÍSNĚTE NÁM JEN DO POZNÁMKY JMÉNO, JAKÉ NA VOUCHERU CHCETE MÍT A ROVNOU NA VÁŠ EMAIL PO OBJEDNÁNÍ ODEŠLEME.

Níže jsou příběhy zvířátek a u nich ukázky voucherů, pokud však v galerii fotek na našem webu https://www.farmanadeje.com/galerie najdete jinou fotku zvířátka, která by se vám líbila více, není vůbec problém připravit ji na vaše přání.
Jen díky měsíčním příspěvkům můžeme fungovat a budovat tu zázemí nejen zvířatům, ale i lidem, kteří nás navštěvují nejen při návštěvních dnech, eventech či táborech, ale věnujeme se i těm, kteří to nemají na tomto světě úplně snadné. Vidět děti z dětských domovů, seniory či mentálně postižené, jak jsou šťastní v přítomnosti zvířat, je velký dar a velká radost. Jsme to my, kteří můžeme měnit jejich osudy. Buď na stálo, jako to děláme zachráněným zvířatům, nebo alespoň dočasně všem, kdo nás navštíví.

Já jsem býček, vlastně teda volek, protože mě už jako miminko vykastrovali a taky rovnou odrohovali, no radši nechtějte vědět detaily. Já jsem měl velký štěstí v neštěstí, no budu vám to vyprávět.
Moje maminka byla moc nemocná, když mě čekala. když se chýlilo k porodu, byla u ní naštěstí Verča, dcera majitelů mléčnýho chovu, kde maminka žila a bylo tu taky hodně jiných kraviček. Verča už dávno nejí moje kamarády, ani nepije mlíčko, který patří nám telátkům, a proto ji doma rodiče moc nerozumí. 

Moje maminka měla u porodu velký bolesti a byla na tom tuze moc špatně. Verča byla celou dobu u ní a prosila ji, ať to dá, že se o její miminko, tedy mě, postará. Že nedopustí, aby mělo stejně smutný osud jako jiné kravičky a býčci. 

Celý Oliverův příběh zde: https://www.farmanadeje.com/post/oliver

Ahoj, já jsem kravička, která je přednostně určená na maso, jsem prý skotská náhorní, tak nám říkají. Mě teda dali jméno Grace a mám ho moc ráda. 

I mě se zželelo jedné dobré duši a nechtěla, abych skončila někde na talíři. Tak hledala, kam bych šla a ptala se i na farmě. Tam tenkrát měli jen čtyři zvířátka, ještě neměli udělaný ani ohrady, ani pořádný přístřešky, a hlavně se snažili vyřešit potoky vody a bahna, který se na ně valily z pole. 

Když totiž tenkrát koupili pozemek, kterej byl vlastně součástí toho pole, tak je vůbec nenapadlo, že je tohle čeká, že všechna ta voda při deštích poteče právě přes jejich pozemek, no jo, lidi z města. Ale zase jsou myslím úžasný, že do toho vůbec šli, protože kdyby tohle věděli, asi by tam nikdy žádná farma nevznikla a my tam nenašli útočiště...
Celý příběh Grace: https://www.farmanadeje.com/post/grace

Zdravím vás lidičky, tak já jsem tady to největší zvíře, jsem kravička, prej druh holštýnka nám říkají. Já jsem se ocitla v ZOO, byla jsem tam v zookoutku hospodářských zvířat. Prej aby dnešní děti viděly naživo, jak vlastně vypadáme a mohly si nás pohladit. I když můj osud nebyl nic moc, tak oproti kravičkám mého druhu jsem na tom byla ještě hodně dobře, sice mi taky brali moje děti, ale neměla jsem je alespoň každý rok. 

Celý příběh zde: https://www.farmanadeje.com/post/jitka

Holčička, kterou čekal osud mléčné krávy. Odtržené od své matky a každý rok oplodňované, telátka po narození odebrána, aby nastoupila do mašinérie odebírání hektolitrů mléka pro potřeby lidí, či rovnou na jatka, kdyby se jednalo o chlapečky. 

V 5 až 6 letech jde většina mléčných krav na jatka a pak do hamburgerů, protože už nedávají tolik mléka, kolik denně vyžadujeme.
Eywa se k nám dostala jako měsíční telátko a museli jsme ji ještě 2 měsíce krmit mlékem. Je to miláček, který se hned zžil s ostatními kravičkami Grace, Jitkou a Oliverem.

Tak já jsem prasnička, prej baletka. Já mám totiž tak špatně rostlý kopýtka, že chodím jakoby jen po jednom kopýtku a tak to často vypadá, že našlapuju jako baletky na špičkách. No kdybych měla jen tohle, ale já mám ještě hodně nemocnou nožičku, která mi nepopsatelně v kloubu natejká, že jí nemůžu vůbec ohnout a tak mívám často i křeče a špatně se mi chodí. No řešilo to už hodně doktorů a zkoušelo se tolik léků, že se spíš čeká, až mi to celé jakoby zkostnatí. Sice se mi bude špatně chodit, ale už to nebude bolet a nebudu mít křeče, tak už aby to bylo. Často se mi to zhoršuje a zlepšuje podle počasí, ale to prej vy lidi míváte taky, že ty změny počasí takhle pociťujete různě na těle. 

Celý Aninky příběh: https://www.farmanadeje.com/post/aninka

Kde začít, celej můj životní příběh byl shodou různých událostí. Na jednom charitativním plese, který se konal pro pozůstalé po obětech dopravních nehod, byla také aukce. A na té aukci, nebo tombole, nebo jak tomu říkali, byla první cena selátko. Chápete to? Zvířátko... je cenou v ňáký soutěži. 

Na týhle akci byl taky jeden mladej DJ, kterýmu kdysi při dopravní nehodě umřel kamarád a byl naprosto v šoku, jak je možný, že na takovýhle vlastně smutný akci, dají jako cenu něčí život, aby byl zničenej a snězenej. Jen díky jemu a jeho snaze „mě vyhrát", jsem byl zachráněnej. On mě nakonec vyhrál a začal hledat, kde by mi nabídli domov. Neměl mě zatím fyzicky, stále jsem byl za zdmi velkochovů, ale dostal na mě takovej lístek, se kterým si mě měl jít vyzvednout, až bude mít místo, kam mě odveze. 
Celý Milánkův příběh zde: https://www.farmanadeje.com/post/milanek

Nedaleko Pardubic se několik let toulalo stádo asi 20 oveček, kterým se rodila mláďata, občas je napadl pes a mnoho jich průběžně umíralo vyčerpáním nebo na následky napadení a jiných zranění. 

Když jsme byli osloveni, zda bychom je zachránili, rovnou jsme odpověděli, že je nemůžeme přijmout, protože jsme na farmě neměli žádnou kapacitu. Měli jsme však jejich osud v srdci a přemýšleli, jak jim pomoci a napadlo nás, že bychom jim postavili celé nové zázemí s ohradou na nepoužívaném pozemku na druhé straně vesnice.
Celý příběh oveček zde: https://www.farmanadeje.com/post/ovcin

Tenhle zrzoun s krásnýma rohama byl první cenou v tombole. Paní, která ho získala ho však chtěla zachránit, tak se obrátila na nás. 

Byli jsme si jisti, že tak krásný kozel najde domov někde jinde, tak jsme ho sdíleli na našich sociálních sítích. Bohužel ho však chtěl každý zabít a nechat si jeho rohy. 

Paní ho měla na zahradě a tím, že nebyl vykastrovaný, tak se jeho odér linul všude kolem a sousedi paní nadávali a řezníci, co chodili kolem měli neustálé narážky, kdy už ho konečně budou moci zabít a sníst. 

Tlačil nás tedy čas a tak jsme se rozhodli Matěje vzít pod naše ochranná křídla. 

Farma však není nafukovací a zvířat tu máme mnohem více, než bychom měli a tak se starost o ně pro nás stává den ode dne náročnější. Budeme moc vděční za každou pomoc, aby měla zvířátka péči, jakou si zaslouží a jakou potřebují.

Malé lamátko, které se tu narodilo na Valentýna. Z jeho příchodu jsme byli trošku v šoku, protože jsme měli lamí kluky vykastrované, když jsme je k nám na žádost vzali. 

Pán, co je měl musel do nemocnice na operaci a starat se o ně již nemohl a tak nás jeho dcera poprosila, zda bychom je k sobě vzali. Souhlasili jsme a jen jsme požádali o kastraci. 

Až po narození Valentýnka jsme zjistili, že jsou lamy březí jeden rok a tak jsme se hned koukli na jeho tetu, která měla vlastně také velké břicho (předtím jsme tomu nepřikládali žádnou váhu) a tak nás za další dva měsíce čekal příchod Vesny.
Oba už tu oslavili 2 roky, ten čas letí a jsou to již velké lamičky, které si užívají, že mohou být se svými maminkami, které byly zvyklé, že jim jejich děti vždy vzali a prodali je jinam do chovu.
Jsme šťastní, že je nikdo nikdy již nerozdělí.

Ze skupiny oveček a beránků už zbyl jediný naživu. Všichni jeho kamarádi leželi kolem něho mrtví. Umřel by i on hlady a žízní, kdyby se ho úžasní lidé nerozhodli zachránit a prostě ho z toho pekelného místa odnést. 

V té době jsme měli stop stav, karantény jsme měli plné, ale toto byl akutní stav, kdy jsme ho museli přijmout. Rozhodli jsme se ho nastěhovat do jedné z chatiček vedle jurty. Když jsme ho poprvé uviděli v kufru auta, srdce nás zabolelo, namísto 60 kg měl tak 20. 

Záchrana přišla za 5 minut 12.
Celý Eliáškův příběh zde: https://www.farmanadeje.com/post/eliasek

Tahle holčička se našla vyhazená pod mostem v křoví nedaleko Pardubic. To víkendové ráno vypadalo, že bude klidné a nebude se nic moc dít, žel chvilku potom telefon a pán se nás ptal, co by měl dělat a jak pomoci. Zjistili jsme, že kamarádi z azylu Farma u Veselého psa už holčičku jeli odchytit a tak jsme se domluvili, že ji k nám převezeme do trvalého domova, protože u nich je to malé a zvířátek tam mají hodně. Bylo smutné ji vidět, mnoho let nestříhaná, vystrašená a na místě, kam by se sama nikdy nedostala, takže ji tam musel vyhodit člověk. Mysleli jsme si, že bude březí, ale po 5 měsících (doba březosti u oveček) bylo jasné, že naštěstí není. Když přijela, šupajdila do karantény k čerstvě zachráněným Krindy a Pindy (ovčí páreček z průmyslové zóny) a byla moc šťastná. Na jaře ji čekal nový sestřih a byla vidět úleva, že se toho obrovského množství vlny zbavila a bylo jí konečně lehce. 

Elvírka byla zachráněná z velkochovu ještě se sestřičkou Emičkou, která bohužel po kastraci měla kýlu a při reoperaci se nám již neprobudila z narkózy. Obě holčičky měly kolem 1,5 kila a obě miminka se daly nést v jedné ruce. Obě byly ještě asi 2 měsíce na mlíčku, než začaly papat tuhou stravu a milovaly pozornost a mazlení. Odchod Emičky nás moc zasáhl, ale Elvírka se naštěstí hned zkamarádila se všemi ostatními prasátky a vypadalo, že nesmutní.
Ten den, kdy jsme zachránili Elvírku, tak tu byli na teambuildingu pracovníci z firmy Econea, kteří maličké dali tohle jméno. Děkujeme.

Ještě se svým bráškou, který vypadá téměř identicky, byli na začátku nonstop přilepení na kravce Jitce (asi, že byla největší a měli jí jako ochranu). Bylo skoro až komický vidět, jak Jitka někde běží a tihle dva jsou jak její garde, jako za starších dob, když byli u dvora pážata a tak jsme jim neřekli jinak, než Pážátka a už jim to zůstalo.
Byli skoro na začátku faremního příběhu zachráněni ještě s partou ostatních oveček a koz od paní, která je kdysi taky zachránila, ale její zdravotní stav ji nedovoloval se o ně nadále starat a tak nás poprosila, zda bychom se jich neujali. Od té doby je farma jeho trvalý a bezpečný domov. A to vše hlavně díky vám a vaší pomoci a podpoře. Bez ní by nebylo možné se o tolik zvířat postarat. Děkujeme

Tohle miminko nepřijala maminka a umřela by, protože v chovech nemají čas se o takovýhle prcky starat a několikrát denně, včetně noci, je 3 měsíce krmit. Byli jsme požádáni, zda bychom se jí neujali a tak putovala k nám. Bylo to veselý rozmarný mimčo, který nám skákalo v jurtě nejen po sedačkách a křeslech, ale i hlavně po hlavě. Malvínka jí upletla krásnej zelenej kabátek a v něm se tady proháněla a poznávala všechny faremní zvířátka a se všema byla hned kamarádka. Na začátku byla v jurtě s nemocným a malinkatým beránkem Bertíčkem, pro kterýho byla jeho velká sestřička a hodně mu pomáhala v jeho boji s těžkou nemocí. Bertíček to dal a teď se oba už několik let prohánějí a skotačí s ostatníma zvířátkama ve velkým výběhu.

Ahoj světe, já jsem Luna, takový krásný jméno mi dali lidi z farmy, který pro mě tenkrát přijeli a zachránili mi život. Prý mám lunu na čelíčku a ještě jsem s ostatníma kozičkama spásala pastviny u Loun, tak bylo o mém jménu rychle rozhodnuto. 

Když jsem byla ještě maličká, umřela mi maminka, prý jsem tak moc chtěla žít, že i když jsem měla být ještě stále na mlíčku, naučila jsem se už papat travičku, jinak bych zemřela. Žádná jiná kozí maminka mě bohužel nepřijala a tak jsem se snažila naplnit si bříško něčím jiným než mlíčkem. A podařilo se, žila jsem, ale co se zase nestalo. Zlomila jsem si přední nožičku. A to už by byl můj osud zpečetěn. Slyšela jsem, jak moje zachránkyně někam telefonuje a říká, že to nedám... že jsem tak slabá, že už se z pastvin na kopcích ani nevracím domů, dolů pod kopec, kde jsme celý stádo spinkaly. Neměla jsem už sílu a byla jsem moc unavená.
Celý Lunin příběh zde: https://www.farmanadeje.com/post/lunicka

Tenhle vtipnej krasavac nám tady kouzlí úsměvy na tváři už přes 5 let. Byl ve skupince 8 zachráněných krůtiček a krocanů. Hodně se nám mezi sebou prali a bylo to hlavně krocani kvůli přízni holek. Tak jsme se rozhodli zkusit dát holky do azylu Ponto a byly jsme rádi, že bylo u obou vše v pohodě a kluci se hodně zklidnili. Bohužel černí kluci začali odcházet, každý kvůli něčemu úplně jinému a zbyl tu sám Browník. Byli dříve všichni pohromadě u velkých zvířat a spali ve výběhu u oveček, ale tím, že Browník zůstal sám, vzali jsme ho k sobě dopředu, kde je teď s celou naší svatou čtveřicí :D (Alešek, Einstein, paní Bačkůrková a samozřejmě Marťa). Od té doby často koukáme s úžasem, jakou má osobnost a jak je neskutečný, jak se od sebe povahově liší a jsou jedineční. Jako u nás lidí. Miluje společnost lidí, hned za nimi běží, hlavně za těmi, co je vidí poprvé a naparuje se jako divej. Když děláme oheň, musí tam být vždy s námi a chodí okolo a ukazuje svoji majestátnost. Taky rád tančí, mrkněte na IG do storíček. Moc nás ten kluk baví.

Ahoooj. Tohle, pro vás asi zvláštní jméno, mi dala Háňa, která tu kdysi bydlela. Byla jsem totiž na operaci nožiček a pak sem musela nosit dlouho obvazy, protože mi skoro 2 měsíce museli rány čistit a obvazovat a bydlela sem s nima hlavně v kuchyni, protože sem musela být stále v suchu. No a na nohách to vypadalo, že nosím sněhule. Ty obvazy totiž měly ještě navrchu takovou barevnou náplast a každej se teda smál, to musím uznat. Sem prej srandovní slepice (no to jsou snad ale všechny hádám) a když mě po rekonvalescenci chtěli vrátit do velkýho výběhu a hlavního kurníčku, tak mě ostatní slepičky ne a ne přijmout. Byly na mě trošku zlý a klovaly mě a honily, že se teda moji pečovatelé rozhodli, že musím zůstat ve "VIP" zóně, to je ta hned u jurty a kuchyně a jsem tam teď s partičkou Browníkem, Aleškem, Einsteinem a samo Marťou, která mě hlídá jako oko v hlavě. Moc si to tady užívám, občas teda zrhnu do hlavního výběhu, ostatní už mě docela přijaly, ale stejně se pak chci vždycky vrátit do tý svojí milovaný VIP zóny :D

S tímhle jménem k nám už přišel. Nenapadlo by nás, že tu jednou budeme mít i lamy, ale byli jsme požádáni dcerou, jejíž taťka lamy choval, že jde do nemocnice a po operaci se o zvířata už nebude moci starat, a že by je jinak rozprodal. Jednalo se o 2 kluky a 2 holky. Moc si přála, aby tahle rodinka zůstala pohromadě a nikdo by je už nerozděloval. Zjistili jsme, že péče o lamy je podobná jako o ovečky a tak jsme se rozhodli, že to zkusíme. Jen jsme požádali o vykastrování obou kluků, aby až k nám přijedou už nehrozilo, že se nám tu budou množit. To jsme ještě netušili, že lamy jsou březí rok, a když k nám tahle rodinka přijela na podzim, ty dvě holčičky už byly březí. To jsme zjistili až šokem, když nám jedna lamička začala rodit v únoru a druhá v dubnu, to už jsme ale očekávali. Čertíkovi bude už 13 let a je tady moc šťastnej.

Ahoj všem, já jsem ovečka s hendikepem, která to nevzdává, tak to aspoň říká moje náhradní maminka Malví.  Jako maličká jsem ještě se dvěma jinýma ovečkama spásala trávu u JZD, ale nikdo pořádně neví, jak se to stalo, jestli mi na nožičku někdo šlápl, nebo mi jí vykloubil úmyslně, ale nemohla jsem na ní došlápnout a jako by mi visela dolů. 

Když mě přivezli na farmu, byla jsem ještě skoro miminko, měla jsem kolem třech měsíců a byla sem taková chlupatá kulička s černou hlavičkou. Hodně sem polehávala a tak pro mě dokonce sehnali vozíček, do kterého mě dali. A to sem teda drandila, to jste neviděli. 

Jeden veterinář, když mě viděl (to si ještě mysleli, že by se dala moje nožička zachránit, ale rentgen ukázal, že mám kloub rozdrcený, a vrátit do původní polohy nožičku již nešlo), tak mojí mamince dokonce řekl, že to je jasný, že to je na utracení. Což samozřejmě nepřicházelo vůbec v úvahu a jen se na veterináře podívali, jestli se nezbláznil a rychle od něj se mnou běželi domů.
Celý Kempí příběh zde: https://www.farmanadeje.com/post/kempi

Tohle jméno mi dal Tomáš z Louky, že prej sem takovej pašáček šikovnej. No na mě hned každej upře zrak, protože mám hodně zdeformovaný nožičky. Přišel jsem tenkrát s tím velkým stádem s Pážátkem od paní, co se o nás ze zdravotních důvodů už nemohla postarat. Já byl prej po narození asi rok s dlahama a často sem byl hospitalizovanej v Brně na VFÚ klinice, ale špatně mi to srůstalo, až mi to prostě zůstalo takhle. Na farmě se mnou mají jen více starostí se stříháním paznehtů, ale jinak sem pěkně mobilní a umím s tím i utíkat a vůbec mě to nebolí. Ale abych se vždycky dosyta najedl a nemusel s nikým o jídlo bojovat, moc sem chtěl do "Invalidovny", jak někdy ze srandy říkají výběhu, kde jsme my marodi, staroušci, nebo blázni. Prej jako moje máma Téra, kterou zachránili až 5 let po mě, tak už jsme se nepoznali, i když si to naši zachránci moc přáli.

Ahoj, já jsem taky z tý skupiny zachráněných zvířátek jako Pašák a tohle jméno mi dal tenkrát taky Tomáš, asi že vypadám jako typická koza :D sem taková bílá, rohatá a trošku chlupatá, jsem totiž kašmírka a pro chlupy jsem byla vyšlechtěná. Teda prej, ale tady moje chlupy nikoho nezajímají, jen abych byla šťastná, měla plný bříško (to já teda pořád mám, vypadám prej, že za chvíli porodim trojčata, nevím, co tím myslej drzouni. Jóóó ještě sem je slyšela, jak mi říkaj, že zezadu vypadám jako česnek. No teda) a dováděla tady s ostatníma. Tak to teda všechno plním do puntíku a až se na mě někdy přijedete podívat, jsem si jistá, že mě hnedka poznáte.

"Moje poselství je jednoduché. Je o soucitu. Musíme si uvědomit, že na tomto bláznivém světě jsme si všichni navzájem příbuzní. Musíme se snažit žít v harmonii. "

Woody Harrelson
-----------------------------   DĚKUJEME VŠEM, KDO VOLÍTE SOUCITNĚJŠÍ CESTU.  ------------------------------

​