In our film studios and when visiting the witnesses at home, we film their memories of key moments from the recent past. We have founded and are managing the largest collection of memories in Europe, publicly available online. It’s used by researchers as well as journalists,
filmmakers, teachers and students, and you can use it too. There are thousands of witness stories here. We want their life stories to be remembered, which is why we do our best to continue telling them in an engaging way – through radio and television programmes, films, books, comic strips, at exhibitions, online and using mobile apps. We educate students and pupils at the elementary, secondary and higher education levels, and assist their teachers. Every 17 October we present the Memory of Nations Awards at the National Theatre in Prague. In regional cities, we are opening Memory of Nations Institutes open to the public, where people can get in touch with the past in a modern way. We continue to look for new ways to spread the memories of our witnesses further. Dozens of organisations from 13 European and 3 non-European countries have joined the Memory of Nations network.
We trust that telling stories also transfers values, which is why we’re determined to remind people of our experience with totalitarian regimes in the 20th and 21st centuries. We’d love for you to be there with us. Become a supporter and help us take care of the Memory of
Nations. Thank you!
Příspěvek beru jako investici do budoucnosti pro mé děti. Ať se vám daří!
Diky. At se Vam dari!
Velmi si vážím vaší práce. Děkuji a všem přeji krásné svátky, užijte si pohodu s rodinou a vše dobré v roce 2023
„Veliké zlo je, že žijeme v myšlence, co řekne o mě soused. Ale o to běží, mít svůj úsudek, svoji osobnost, individualitu. Odhodlejme se být svými! Nežijme na cizí účet, na cizí svědomí.“ TGM
jako malý chlapec a elév v 20-ti členné komunitě jsem díky máti, která nakupovala zásobu jídla na horší válečné časy, kdy tanky obklopily malé královské městečko - a tušil neznámého nepřítele - a se stoly na náměstí kde pan Michálek sbíral podpisy proti banditům - a po vyzvání jsem mohl podepsat tuto listinu se všemi kamarády - a byl pověřen s kbelíkem vápna zastrašit bandity nápisy na zdi v okolí - иди домой иван - a byl poražen po projetí tanků náměstím - zmizel smích a máti plakala a psala básně o svobodě a zlu - ale byl Kryl a písně o lásce později květinové děti a Floydy s svobodnými texty a bytové kultury s koncerty a knihami a tvorbou - a fízlové s obušky a slouhové bolševiků s udavači - a utajené tábory a gulagy - a už šmejdi dál nemohli - lidé přišli na náměstí a co se nestalo - na balkon vylez bolševik Got - a byla první vláda s 9 bolševiky - a svobodné podnikání a hned trafikanti s funkcemi svědomí a postbolševické soudy - po deseti letech 70% - nevím jak někdo mohl hovořit o demokracii - nemluvě o post bolševické ČT a ČR ke dnešku .... nevím jak volení a nectihodní banditi a jejich slouhové - napojených na státní finance - mohli a mouhou dále mlčením a arogancí přihlížet k porušování ústavních práv občanů ...
ano máme post bolševický stát a ztrácí se opět paměť národa - a zločinecká strana KSČ se schovala za třešně a díky údržbě funkcí vychovala další dvě generace banditů bez paměti k minulosti a defraudaci dějin ...
Skutečnost že stát nefinancuje Paměť národa - stát je ovládán bandity.
Podporovat je důležité.
Paměť národa uchovává svědectví těch dříve narozených, aby ti, co přijdou po nich nedělali stejné osudové chyby. Je to sice marné, ale nelze s tím přestat. Proto podporuji Paměť národa, alespoň občas.
Vážím si Vaší i vaší činnosti
Skvělá a záslužná práce potřebuje podporu! Ráda i se synkem poslouchám Příběhy 20. století a jsem přesvědčená, že máloco tak přiblíží dějiny našim dětem, jako autentické příběhy těch, co tyto dějiny zažili na vlastní kůži...
Dobrý den,rád přispěji na smysluplný účel a ten Váš se mi zdá jako mimořádně potřebný.
Přispívám mnoha organizacím,několik desetiletí a pravidelně. Nemohu si bohužel dovolit více jako stovku měsíčně.
Přeju Vám mnoho úspěchů ve vaší práci.
S úctou
T.Gazdík