In our film studios and when visiting the witnesses at home, we film their memories of key moments from the recent past. We have founded and are managing the largest collection of memories in Europe, publicly available online. It’s used by researchers as well as journalists,
filmmakers, teachers and students, and you can use it too. There are thousands of witness stories here. We want their life stories to be remembered, which is why we do our best to continue telling them in an engaging way – through radio and television programmes, films, books, comic strips, at exhibitions, online and using mobile apps. We educate students and pupils at the elementary, secondary and higher education levels, and assist their teachers. Every 17 October we present the Memory of Nations Awards at the National Theatre in Prague. In regional cities, we are opening Memory of Nations Institutes open to the public, where people can get in touch with the past in a modern way. We continue to look for new ways to spread the memories of our witnesses further. Dozens of organisations from 13 European and 3 non-European countries have joined the Memory of Nations network.
We trust that telling stories also transfers values, which is why we’re determined to remind people of our experience with totalitarian regimes in the 20th and 21st centuries. We’d love for you to be there with us. Become a supporter and help us take care of the Memory of
Nations. Thank you!
Bez vědomí souvislostí minulosti není možné zodpovědně rozhodovat o vlastní přítomnosti a budoucnosti.
Práce mapování dějin národa a uchovávání autentických výpovědí je důležitá pro všechny generace včetně následujících.
Diky.
Upřímně se těším na každý další příběh. Jsou jako dílky vitráže, přes barvy prosvítá slunce, pokaždé jinak...postupně vzniká jedinečný ucelený obraz historie paměti...
Diky za to, co delate..
Děláte dobrou, důležitou a záslužnou práci.
Dobro se šíří jako kruhy po vodě. Hlavně, aby nezmizela radost...
Poslouchám Příběhy 20 století pravidelně, díky reportérům a celé organizaci. nevím o napsat. Vypráví kruté osudy, ani jeden bych nechtěl prožít, přál bych si, aby se nestaly nebo aby se jejich aktéři dožili radostného stáří a zadostiučinění.
Má smysl pamatovat si, ať se minulost neopakuje.
Pokračujte v tom co děláte MOC DOBŘE!!!
Myslím že jsem přispěl na dobrou věc.
Nechci aby se zapomnělo na oběti holocaustu a zároveň se mě líbí rozhovory s pamětníky.
"Můj děda strávil 2 roky v koncentračním táboře a unikl jen díky německému doktorovi,který si ho vzal k sobě domů"