In our film studios and when visiting the witnesses at home, we film their memories of key moments from the recent past. We have founded and are managing the largest collection of memories in Europe, publicly available online. It’s used by researchers as well as journalists,
filmmakers, teachers and students, and you can use it too. There are thousands of witness stories here. We want their life stories to be remembered, which is why we do our best to continue telling them in an engaging way – through radio and television programmes, films, books, comic strips, at exhibitions, online and using mobile apps. We educate students and pupils at the elementary, secondary and higher education levels, and assist their teachers. Every 17 October we present the Memory of Nations Awards at the National Theatre in Prague. In regional cities, we are opening Memory of Nations Institutes open to the public, where people can get in touch with the past in a modern way. We continue to look for new ways to spread the memories of our witnesses further. Dozens of organisations from 13 European and 3 non-European countries have joined the Memory of Nations network.
We trust that telling stories also transfers values, which is why we’re determined to remind people of our experience with totalitarian regimes in the 20th and 21st centuries. We’d love for you to be there with us. Become a supporter and help us take care of the Memory of
Nations. Thank you!
Smysluplny projekt, jsem rada, ze existuje.
Dobrý den,
prosím o vystavení potvrzení o daru na:
Produkční společnost G.H. spol. s r.o.
IČO 49684914
Karlovo nám. 557/30, 120 00 Praha 2
Děkuji!
S pozdravem
M.Gross
Vážený pane Kroupo, moc si vážím práce Vaší i Vašich kolegů!
Marie Dřímalová
Nejen na památku mého tatínka, politického vězně padesátých let, dědečka, vězněného a vystěhovaného "kulaka", druhého dědečka, profesně a zdravotně zlikvidovaného po "prověrkách" následujících po sovětské invazi, a dědečka mé manželky, vyznamenaného vojáka od Dunkirku, kterého po válce místo uznání a úcty dohnali až k mozkové mrtvici. Ale na památku všech, které lidská zloba a nenávist dohnala do kriminálů, koncentráků, zničila jim soukromí, zdraví nebo je dokonce připravila o život. A nemějme iluze, že za to vše mohla jakási temná abstraktní moc zvaná totalitní režim. Za každým z těch smutných příběhů najdete jako původce sousedy, spolupracovníky, běžné občany. Ty, kteří se vyznačovali tím, že z různých důvodů (většinou osobních) ztráceli paměť.
Nezapomínejme...
Díky za Vaši práci!
Prosím, nikdy neprestante představovat/pripominat zverstva 20.stoleti. Je třeba dnesni mladé lidi v tomto vzdelavat. Přijde mi, že svobodu vnímají jako samozřejmost. Děkuji za Vaši práci.
Velmi si cením Vaší práce.
Díky moc za vaši užitečnou práci
Příběhy 20. století nesmějí být zapomenuty, zejména komunistická svinstva.