In our film studios and when visiting the witnesses at home, we film their memories of key moments from the recent past. We have founded and are managing the largest collection of memories in Europe, publicly available online. It’s used by researchers as well as journalists,
filmmakers, teachers and students, and you can use it too. There are thousands of witness stories here. We want their life stories to be remembered, which is why we do our best to continue telling them in an engaging way – through radio and television programmes, films, books, comic strips, at exhibitions, online and using mobile apps. We educate students and pupils at the elementary, secondary and higher education levels, and assist their teachers. Every 17 October we present the Memory of Nations Awards at the National Theatre in Prague. In regional cities, we are opening Memory of Nations Institutes open to the public, where people can get in touch with the past in a modern way. We continue to look for new ways to spread the memories of our witnesses further. Dozens of organisations from 13 European and 3 non-European countries have joined the Memory of Nations network.
We trust that telling stories also transfers values, which is why we’re determined to remind people of our experience with totalitarian regimes in the 20th and 21st centuries. We’d love for you to be there with us. Become a supporter and help us take care of the Memory of
Nations. Thank you!
Pokračujte prosím ve Vaší práci. Nechci opakovat minulost.
Díky že posilujete naši paměť! P. K.
Díky za Vaši práci.
Tento projekt náležitě ocení až historie.
Dekuji za vase usili. Nesmime zapominat...
Děkuji za vaši úžasnou práci!
Vaše práce má velký smysl. Jen tak dál!
„Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.“ — Edmund Burke anglo-irský státník 1729 - 1797
Práce všech z Paměti národa si moc vážím. Můj děda v 50. letech prošel nápravnými zařízeními Mírov, Bytíz, Vojna a Minkovice. Bylo mi 6 let, když došlo k zatčení - za velezradu. Na průběh návštěv nikdy nezapomenu. Děkuji za vaši snahu, aby tato doba nebyla zapomenuta.
Dobrý den, už dlouho se chystám přispět. Moc vám děkuji za vaši práci a za vaši otevřenost veřejnosti. Někdy si na rozhlasové aplikaci pouštím příběhů víc, jindy si musím dát pár měsíců pauzu, protože je pro mě těžké slyšet, jak ti nejlepší, nejslusnejsi, duchovni, elita národa, lidé kteří chtěli pro druhé a pro tuto zem jen to nejlepsi skoncili zavření, tyrani a ponizovani v komunistickych kriminalech, koncentracnich táborech, nebo před nacisty ukryti někde mezi zdmi. U každé takove špatnosti se vidí velikost těch našich hrdinů, jen těch je málo. Většina pri nejlepším jen tiše mlčí. A to mě teda moc trápí.
Chtěla bych slušnější a dbalejsi lidi v teto zemi, od sousedů až po politiky.
Nemáte v archivu nějaký příběh z okolí nebo přímo z Dolních Kounic? Malé město, kde je starý židovský hřbitov, synagogy, pravoslavny i katolicky kostel, pozůstatky dávného zenskeho kláštera Rosa Coeli, ale místní jakoby do té kultury moc nezapadali. Sama o mistni historii skoro nic nevim, přistěhovali jsme se.
Díky za vaši práci! A ať se daří
TK
Snad ani teď v těžkých dobách nezapomeneme a bude pro nás demokracie stále důležitější než zkratkovitá řešení. Připomínejte nám prosím i nadále, jak se člověk může snadno dostat do nesvobody a jak se z ní špatně vymaňuje. Děkuji za to, co děláte.