In our film studios and when visiting the witnesses at home, we film their memories of key moments from the recent past. We have founded and are managing the largest collection of memories in Europe, publicly available online. It’s used by researchers as well as journalists,
filmmakers, teachers and students, and you can use it too. There are thousands of witness stories here. We want their life stories to be remembered, which is why we do our best to continue telling them in an engaging way – through radio and television programmes, films, books, comic strips, at exhibitions, online and using mobile apps. We educate students and pupils at the elementary, secondary and higher education levels, and assist their teachers. Every 17 October we present the Memory of Nations Awards at the National Theatre in Prague. In regional cities, we are opening Memory of Nations Institutes open to the public, where people can get in touch with the past in a modern way. We continue to look for new ways to spread the memories of our witnesses further. Dozens of organisations from 13 European and 3 non-European countries have joined the Memory of Nations network.
We trust that telling stories also transfers values, which is why we’re determined to remind people of our experience with totalitarian regimes in the 20th and 21st centuries. We’d love for you to be there with us. Become a supporter and help us take care of the Memory of
Nations. Thank you!
Za pradědu, druhého pradědu a dědu.
Děkuji, cením si vaší velmi záslužné práce.
mnoho sil ve vaší činnosti vám přeje Martin Skála, Pardubice
Děkujeme za Vaši práci, nesmírně si jí vážím. Jsem ráda, že příběhy pamětníků budou zaznamenány pro naše děti!
Dobrý den. Vaše činnost má nesmírnou hodnotu! Je to jedna z mála možností, jak nezapomenout. Díky vám a příběhům statečných pamětníků se sám dozvídám skutečnosti, o kterých jsem netušil.
Přeji mnoho zdaru! S hlubokým respektem Radek Tupý, Sázava
Vážím si všech lidí, kteří zůstali a zůstávají věrni PRAVDĚ, přes své trápení a lákavé nabídky panujících režimů.
Je mi smutno, že režimy po roce 1939 vyhnaly, nebo zničily nejlepší lidi našich národů a nezůstaly po nich doma ani geny...
Děkuji za vše co děláte a věřím, že i nadále budete.
Přispívám po vyslechutí příběhu Mila Komínka (https://plus.rozhlas.cz/estebak-se-podelal-strachy-trasl-se-jako-huspenina-vzpominal-na-akci-odbojar-8155791). Děkuji za Vaši práci.
Díky za Vaši skvělou práci!
Tyto příbehy by si měl vyslechnout každý