In our film studios and when visiting the witnesses at home, we film their memories of key moments from the recent past. We have founded and are managing the largest collection of memories in Europe, publicly available online. It’s used by researchers as well as journalists,
filmmakers, teachers and students, and you can use it too. There are thousands of witness stories here. We want their life stories to be remembered, which is why we do our best to continue telling them in an engaging way – through radio and television programmes, films, books, comic strips, at exhibitions, online and using mobile apps. We educate students and pupils at the elementary, secondary and higher education levels, and assist their teachers. Every 17 October we present the Memory of Nations Awards at the National Theatre in Prague. In regional cities, we are opening Memory of Nations Institutes open to the public, where people can get in touch with the past in a modern way. We continue to look for new ways to spread the memories of our witnesses further. Dozens of organisations from 13 European and 3 non-European countries have joined the Memory of Nations network.
We trust that telling stories also transfers values, which is why we’re determined to remind people of our experience with totalitarian regimes in the 20th and 21st centuries. We’d love for you to be there with us. Become a supporter and help us take care of the Memory of
Nations. Thank you!
Děkuji za Vaši činnost, Aleš Hála
Dekuji za Vasi velice zasluznou cinnost a preji hodne zdaru do dalsiho roku.
Díky za zachování a trénink paměti národa a za dobrou novinářskou práci. Jsou věci, které musí být připomínány i nám, kteří jsme je nezažili.
Díky, že se věnujete příběhům bezpráví 20. století.
Moji prarodiče zemřeli, když jsem byl malý. Ale do teď mě mrzí, že jsem si nezapamatoval a nezapsal vzpomínky dědy mé ženy, který mezi válkami sloužil na letišti a měl kamarády mezi piloty, kteří bojovali v Anglii. A sám měl spoustu zajímavých historek z protektorátu a z odsunu Němců. Měl bratrance a tetu, kteří byli odsunuti a vypravoval, jak je hledal v lágrech pro Němce v roce 45. Třeba si ještě někdo vzpomene na něco podobného...
Pokračujte dál v tom co děláte, protože to tento národ potřebuje víc, než si většina z nás vůbec dokáže představit. Děkuji.
Jsem rád, že děláte to, co děláte! A děláte to skvěle! Díky!
Jen poděkování za Vaší práci...
Je lehké zapomenout, proto děkuji za všechny vaše příběhy.
Vážím si toho, co děláte.