„Vánoce jsou vždycky časem radosti… nebo aspoň tak si to představuji, když o tom slyším ve škole,“
začíná svůj příběh Veronika, 15letá dívka, která se stará o svého mladšího brášku Tomáše.
„U nás doma Vánoce většinou znamenají ještě víc stresu. Táta není doma, už dlouho, a máma dělá, co může, abychom vyšli. Na stromeček, cukroví nebo dárky nezbývá nálada ani peníze.“
Ale i v těchto náročných chvílích existuje místo, kde Veronika s Tomášem mohou zažít kousek opravdové vánoční atmosféry.
„Víte, co mě teď drží nad vodou? Bunkr. Místo, kde já i Tomáš na chvíli zapomeneme, že doma není všechno růžové. Kdybyste viděli, jak Tomášovi zazářily oči, když k nám přišel Mikuláš s nadílkou!“
V Bunkru se Vánoce slaví s radostí a vřelostí, které by jinak dětem chyběly.
„Jsou dny, kdy vyrábíme vánoční ozdoby, posloucháme koledy, smějeme se a prostě bavíme. Dokonce jsme pekli perníčky. Všude voněla skořice a Tomáš se smál, když se mu poleva roztekla úplně mimo tvar. Bylo to poprvé, co jsme spolu něco takového zažili,“
vzpomíná Veronika. Přesto se v srdcích těchto dětí skrývá i bolest.
„Tomáš se mě jednou zeptal: Budeme mít letos aspoň malý stromeček? A já mu nevěděla, co odpovědět. Hrozně mě bolí, že mu nemůžu slíbit ani tohle. Ale naštěstí máme Bunkr. Když vejdeme do klubu, na chvíli zapomenu na všechny starosti. Všude jsou kamarádi a pracovníci, kteří nás vždy vyslechnou a podpoří. Cítím tam něco, co nám doma úplně chybí – naprostou pohodu.“