Naše výzva skončila. Díky Vám a Vašim příspěvkům se nám podařilo získat na provoz Dobrovolnického centra Okamžiku přes 39 000 korun. Moc Vám všem děkujeme!
Dnes se  hlásíme z posledního námi dobytého cíle. Tentokrát jsme se vydaly na keltské oppidum, které se kdysi rozkládalo nad Stradonicemi. Dnes už po něm ovšem zbyl jen zatravněný kopec a přibylo pár naučných cedulí. Protože cesta nahoru není příliš schůdná ani pro kolo, ani pro koloběžku, vydaly jsme se tentokrát opět pěšky.  Ačkoliv na vrcholu kopce není téměř nic zajímavého k vidění, to místo má duši. Rozhodně stojí za to se zde na chvilku zastavit, zahodit starosti všedního dne a rozhlédnout se po "krajinách vnitřních i vnějších" (řečeno slovy Václava Cílka).
Doufáme, že Vás naše putování bavilo. My už se těšíme na další z našich výletů. Příště již bez Vás...
Vážíme si Vaší podpory a někdy příště na shledanou!

Dnes jsme s Lindou dobyly další z mých oblíbených cílů - menhir na kopci nad Mořinkou. A dokonce se nám tentokrát skutečně podařila vyjížďka na koloběžkách. 

Kopec nad Mořinkou je skoro magickým místem. Na jeho vrcholu se tyčí vysoký menhir, že by památka na tajemné rituály? Kdoví... A hned vedle menhiru stojí ušák - ano, skutečně myslím křeslo-ušák, takové to, které mívají babičky a dědečkové na čtení. Na rozdíl od měkkých domácích ušáků je ale tento odlit z betonu. Pro odpočinek po vystoupání na kopec je ale i ten betonový ušák báječný. 

Každoročně o čarodějnicích (30.4.) se tu pálí obrovská vatra, na jejímž vrcholu samozřejmě nesmí chybět čarodějnice. Na menším ohni si pak návštěvníci opékají buřty. Většinou bývají připraveny i různé aktivity pro děti, z nichž nejpopulárnější bývá míchání lektvarů, kdy děti zmatlají dohromady všechno možné - od Kofoly až po mléko včetně různých barevných sirupů. A dobrovolní hasiči pak vozí děti kolem kopce v požárnickém autě. 

A ještě jednu fajn vlastnost má mořinský kopec - v zimě se z něj parádně sáňkuje. Berounsko sice příliš bohaté na sníh není, ale o letošní zimě jsme tam sáňkovali o sto šest.

Tentokrát jsme vyrazily s Lindou a dětmi do Koněprus. A konečně nám počasí přálo a ku podivu jsme vůbec nezmokli - spíš naopak, trošku jsme se připekli.
 Do Koněprus se obvykle jezdí za jedním z nejznámějších jeskynních komplexů, který vskutku stojí za prohlídku. Kromě obyčejné prohlídky je možné se zúčastnit také prohlídky baterkové, na níž si každý svítí, jak umí. Nejlepším bodem programu je, když se v jeskyni zhasnou všechna světla a kolem je černočerná tma, kterou už dnes člověk těžko někde potká.
 Kromě jeskyní je ale okolí Koněprus plné menších i větších opuštěných lomů, které se postupně staly součástí zdejší krajiny. Lze v nich nacházet zkameněliny nejrůznějších pravěkých živočichů a pro milovníky vandrování lomy nabízejí báječné nocležiště - obvykle jsou vybaveny i ohništěm.
 A ještě jednu zajímavost lze vidět na stromech v okolí Koněprus - jsou obsypány jmelím. Většina lidí má obvykle tuto rostlinu spjatou především s Vánocemi, využívají ji však i přírodní léčitelé. A navíc je opředena mnoha mýty.
Děkujeme vám všem, kteří jste nás podpořili a nebo se k tomu ještě chystáte!
 

Tentokrát jsme se s Lindou vypravily do Svatého Jana pod Skalou - místa mně obzvlášť milého, neb v roce 2009 jsem se právě tady vdávala a nastartovala tak svou rodinnou kariéru. 

Sice už polevily májové lijáky (aby ne, když už je červen), nicméně po dešti bylo velmi blátivo, takže jsme se opět vydaly pěšky. Kromě samotné obce jsme samozřejmě navštívily i vyhlídku nad Svatým Janem, což byl vskutku outdoorový zážitek, neb místy se cesta podobala jedné velké blátivé skluzavce, stačilo si stoupnout a nebýt zábradlí, rázem by byl člověk na zemi. S opatrností jsme ale cestu zvládly a odměnou nám bylo příjemné odpočinutí na skalní vyhlídce, kde jsme se vyhřívaly na sluníčku jako ještěrky. 

V obci Svatý Jan pod Skalou se nachází hned několik významných pamětihodností: již zmíněná vyhlídka na Svatojánské skále, kostel Narození svatého Jana Křtitele, Ivanova jeskyně s pramenem léčivé vody, která zřejmě skutečně léčí, protože lidé sem často přijíždějí s barely a odvážejí si ji ve velkém. 

V obci sídlí též Svatojánská kolej, vyšší odborná škola zaměřená na předškolní a mimoškolní pedagogiku. Kromě vzdělání nabízí Svatojánská kolej též možnost ubytování a stravování pro turisty a též se zde konají svatby či jiné hromadné akce. 
Znovu bychom Vám chtěly poděkovat za podporu naší výzvy. O víkendu se chystáme dobýt Koněprusy. Držte nám palce, ať to vyjde a pokud máte možnost šiřte naší výzvu!
Děkujeme!

 

Počasí nám stále příliš nepřeje, takže i tentokrát jsme se musely vydat ke zdolání dalšího cíle pěšky. Opět nás střídavě kropil májový deštík a prohřívalo sluníčko. A taky parádně foukalo, takže to vypadalo spíš jako zářijový den jako stvořený pro pouštění draků než konec května. Pro tentokrát jsme se vypravily na Koukolovu horu - to už je o trochu větší hora než ta Městská v Berouně, je vysoká 471 m. Na vrcholu je moc pěkná nově opravená kaple svatého Blažeje. A taky tu je příjemné posezení s ohništěm, u něhož se lze nejen příjemně ohřát, ale i upéct buřtík, na což dnes ovšem nebyl čas. Na "Koukolovku" vede hned několik cest - jedna hezčí než druhá, přes les i přes krásné louky. A teď v období dešťů se vše pěkně zelená, radost pohledět. Děkujeme Vám za všechny Vaše příspěvky! Až počasí dovolí šlápneme do pedálů!

Děkujeme všem, kteří do dneška přispěli! Díky vám na konto naší výzvy dorazilo již přes 10 000 korun, a my se podruhé navzdory dešti vydaly na cestu. S vypětím všech sil jsme včera dobyly Karlštejn. Počasí našim cestám moc nepřeje, takže namísto pěkného cyklovýletu z toho byl "pochoďák" v pláštěnkách napříč Karlštejnem. Nutno říci, že ve všední den odpoledne v Karlštejně doslova "chcípl pes" – na ulicích liduprázdno, o to víc je tu však aut, mezi nimiž je třeba zdatně kličkovat, protože aktuálně platí různá dopravní omezení. O víkendech je tu naopak přelidněno – jsou tu turisté čeští i zahraniční a prodejci všeho možného, více či méně kýčovitého, a vskutku jen málo tradičně českého. Děti ovšem prodejní stánky milují a jen těžko odolávají pokušení, takže to vždy skončí alespoň zmrzlinou. Kromě krásného hradu Karlštejn, který jistě každý zná, jsme zde nalezly i další zajímavosti. V Hukvaldské pekárně prodávají velmi chutné koláče-lopaťáky (jsou podobné frgálům, ale paní prodavačka nemá ráda, když se jim tak říká, jsou to prostě lopaťáky), dále zde můžete koupit malé koláčky, škvarkové placky, sýrové rohlíky a další vynikající pekařské pochutiny. Další zajímavostí pro nás byl ŘOPík – plně vybavený bunkr tak, jak vypadal při mobilizaci v září 1938. Rád nás jím provedl jeho ochotný správce a dozvěděli jsme se o něm leccos zajímavého.
Těšíme se na lepší počasí a další cesty!!!

Prvních 5000 Kč na kontě naší výzvy dosaženo a my s Lindou hned vyrazily za prvním dobrodružstvím. Začaly jsme pěkně polehoučku berounskou Městskou Horou, i když slovo hora je v tomto případě poněkud nadnesené – spíš by se hodilo Městský Kopec. Na Horu jsme vyrazily pěšky. 

Městská Hora se stala domovem večerníčkových medvědů Kuby, Vojty a Matěje, teď už tu ale bydlí jen Kuba a Matěj, Vojta se na ně dívá z medvědího nebe. O medvědy se vzorně stará paní medvědářka, která razí heslo "když kriminál, tak fajnovej" a medvědům občas upeče jako zákusek plech perníku. 

Kromě medvědů jsou na Hoře také dvě dětská hřiště, rozhledna, stánek s občerstvením, kde mají báječné palačinky, zmrzlinu a jiné laskominy. Dokonce tu mají klubovnu i berounští skauti. 

Místní chlapci si zde v křovích budují své skrýše, bezdomovci zase svá provizorní obydlí. Po večerech se tu potloukají teenageři a popíjejí z plechovek rozličné nápoje za zvuků rytmické hudby. V zimě sem dokonce zavítali divočáci, které museli odchytávat policisté. 

Takže jak vidíte, na Městské Hoře to zkrátka žije:-) Pokud byste si ji chtěli užít poněkud klidněji, je nejlepší přijet za pošmurného dopoledne ve všední den. O slunečních odpoledních se to tu totiž jen hemží dětmi, rodiči, běžci, psy, veverkami (zrovna včera jsme tam jednu zrzku potkali) a samozřejmě medvědy.