Nebýt sám na konci cesty

Jak člověk stárne mění se mu v životě priority, dívá se na věci jinýma očima. Tak třeba na stáří a osamění na konci cesty. Když se vás to netýká, neřešíte to, ale pak, když na to dojde, je to velký šok a beznaděj. Nám se to stalo, když nám tatínek onemocněl nevyléčitelnou chorobou. Obě jsme chtěly, aby odešel v klidu domova a bez toho, aby trpěl. Ale bohužel, realita je dnes jiná, po čase zjistíte, že pokud nežijete v hlavním městě, umírající pacient nikoho nezajímá a že i při nejlepším předsevzetí nejste bez pomoci schopni to zvládnout. Po nekonečných dnech zoufalství a odmítání, kdy někomu, koho milujete nemůžete i při nejlepší vůli pomoci, jsme získaly kontakt na Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech. Byl to pro nás zázrak, úžasný personál, nic nebyl problém, krásné důstojné prostředí a hlavně porozumění, ochota pomoci a vědomí, že v tom nejsme sami. I když jsme se sestrou chtěly, aby tatínek zemřel doma v kruhu rodinném, vůbec jsme nelitovaly, že se tak stalo u Dobrého Pastýře. Nejen, že se skvěle postarali o nám tak drahého člověka, ale poskytli oporu a útěchu i nám pozůstalým. A právě tehdy jsme si uvědomily, jak důležitou práci dělají, jak vnitřně silní musí tito lidé být, že není čeho se bát a že na konci cesty nemusí být člověk osamělý. Proto bychom chtěly touto výzvou pomoci Dobrému Pastýři a všem jeho klientům a věříme, že s vaší pomocí toho dosáhneme. Jako vklad jsme vložily 110000Kč a pokud se vám společně podaří darovat celkem také aspoň 110000 Kč, tak my ještě jednou 110000 Kč přihodíme a to vůbec není málo. Děkujeme za podporu a těšíme se na vás.  Jana a Ivana