Na Wiki píší, že jeho původní varianta měla kapacitu 130 pasažérů, a přesně tolik dárců se nás sešlo ve sbírce na podporu důstojného stáří a Sue Ryder. 

V téhle neuvěřitelné síle se nám na zajištění paliativní péče v domově a šíření jeho dobré praxe v rámci Česka podařilo získat 139 390 Kč!
 

Moc vám všem děkujeme!  Každý příchozí dar, sdílení i fandění nás pohánělo vpřed a povzbuzovalo běžet naplno až do samého konce.  

Zvlášť ještě jednou děkujeme Kájovi Švábovi a Sergeji Magdyčanskému za skvělý support a Martinu Bláhovi za zázemí a organizaci PVLH24! 

A také Terezce Najmanové a Sahoo Photo za fotky a logo. 

Jitce Kosíkové a Janě Henychové za zapůjčení psů husky, nasdílení jejich životních příběhů a zkušeností a věnování knížek do tipovačky. 
 

Stejně tak i Tomáši Josefoviči z Pivovaru Prokopák za poskytnutí lahodných piv.

Babetě Schneiderové za její Adventní běhání a příležitost prospět našimi kilometry i potřebným dětem.

Radkovi Brunnerovi, Katce Kašparové, Ondřeji Šimetkovi, Michalu Aronovi, Vojtovi Kozlíkovi a Magdě Kopicové za jejich ambasadorství a dobré rady. 

Naposledy i Janě Duškové a Radce Kulhánkové za podporu ze strany Sue Ryder. 

Vaše vděčný Ženský na tripu

Je to dnes pro nás jako Silvestr.  Už půlnocí naše výzva Women Run Up and Down končí! Ještě chvíli napínat síly, a pak už se jen radovat z toho, co všechno se nám společně povedlo.
 

Jak jinak se v posledních minutách povzbudit než vtipem? Že vám ještě dlužíme nasdílet příběh vzniku našeho loga, zkusme to dát dohromady. Tak tedy, pohodlně se usaďte a poslouchejte:

Hned v prvních dnech projektu Lenka  zavelela, že je rozhodně potřeba mít název a logo týmu - když už, tak už!  Vzápětí na to název sama vyšvihla - takže „Ženský na tripu” . A logo, s tím že nám pomůže dcerka Terezka , studující grafický design v Dánsku. 

Dobrá, dobrá. Nahrály jsme Terezku do kontextu, co to šlo, a brzy se nám přes hranice vrací první návrh - obrácený symbol Venuše s tyčící se horou (1). 

„Možná trochu morbidní s tím černým křížkem, když jde o pomoc seniorům?” zaznívá nevděčně z Česka. „A taky to trochu kopíruje Ještěď SkyRace?”, přidává ostřílená závodnice Kačka.
  

Iniciativy se chytá Jana  a že prý do Ústí posílá nějaký další brainstorming nebo co… Jestli prý nepřidat víc růžové, kytek, oblých tvarů a objetí..  (2) 

O polední pauze v laboratoři patologie na to všechno kouká Lenka, chvíli přemýšlí, sáhne po tužce a energicky načrtne grafické shrnutí.. „Jakože něco takového?”  (3), ptá se zpátky na Jih. 

„Jo jo, to je přesně ono! ,” vrací se z hlavního města. 

„Myslím, že si budeme rozumět ,” letí ze Severu. 

„Taky mám ten pocit ,” stvrzuje Praha. 

A vydrželo nám to do teď i v širším týmu nás 4 žen!
 

Terezka si pak od nás na pár měsíců vzala dovolenou, aby krátce před výkopem výzvy poslala logo, které padlo jako ušité a poslední 4 týdny nás doprovází na naší cestě (4).

Terezko, děkujeme! 

A vám všem také, že jste s námi vyrazili na stezku dobrodružství za důstojné stáří!
 

A kdybyste si ještě nějaké malé chtěli střihnout  - jako třeba jet zítra MHD načerno  nebo si k obědu místo menu dát jen rozpečený rohlík ze Žabky  a ušetřené prostředky zaslat ještě dnes do sbírky , určitě nám o tom dejte vědět! Uznáním a obdivem nebudeme šetřit! 

Ze srdce děkujeme! 

Jana+ Katka+Lenka+Katka alias Ženský na tripu

Hola, hola; 

protože se výherkyně tipovací soutěže rozhodly postoupit ceny pro další dobrou věc, dáváme je k dispozici do DRAŽBY!  Do konce výzvy už zbývá jen jeden den a kousek, tak to bude spíš rychlodražba.
 

Můžete přihazovat, jak je libo, a to až do zítřejší neděle 12.12. do 12:12 hod. 

Platba pak musí být zaslána do 19 hod. téhož dne přes darovací stránku výzvy: https://www.darujme.cz/vyzva/1202721. V jiném případě bude výhra postoupena dalšímu dražícímu v pořadí.
 

Vydražené poklady  rády předáme osobně v Praze nebo v Ústí nad Labem třeba i s pozváním na kávu.  V jiném případě s láskou zašleme poštou.
 

Do dražby letí následující  předměty:  

Přejeme vám hodně štěstí!  No a děkujeme!!!  My věděly, že dobrodružství odjezdem z Lužických hor nekončí :-) 

Pro připomínku - proč vlastně celý ten humbuk kolem jinak téměř neslyšné výzvy PVLH24?
 

Díky lidem, které přitahuje, a krásou Lužických hor je určitě nezapomenutelným zážitkem sama o sobě.  Jen my se rozhodly dát ji ještě jeden přesah a spojit ji s charitativní výzvou na podporu Domova Sue Ryder.

„Stáří se nás týká dřív, než sami zestárneme,” a Sue Ryder je jim skvělým průvodcem pro samotné seniory i pečující. V Praze svými místními službami a za jejími hranicemi skrz poradenský portál www.neztratitsevestari.cz.
 

Inspiraci sbírá v zahraničí a své unikátní zkušeností pak dál sdílí s ostatními zařízeními i studenty na praxi. Sue Ryder tak má dopad na proměnu péče o seniory v celém Česku.  Právě třeba v zavádění paliativy do služeb domovu pro seniory je u nás průkopníkem:

„Dříve jsme se báli toho, že nám klient zemře přímo v domově, ale díky zkušenostem s paliativní péčí máme teď vetší strach z toho, aby nezemřel sám v nemocnici, a děláme pro to maximum.“  Kristýna Kadlecová, vedoucí domova

Taky co jen to jde, snaží se zajistit prostředky na provoz vlastními silami. Domov sociálně podniká prostřednictvím svých dobročinných obchodů, provozem restaurace a půjčovny kompenzačních pomůcek a také pronájmem prostor Michelského dvora.
 

Sue Ryder toho dělá mnoho, ale na vše sám nestačí. Proto nám dává velký smysl ho v jeho úsilí podpořit. Finanční sbírku můžete až do neděle 12.12.

Děkujeme, že jste v tom s námi!  Vaše Ženský na tripu

eMontana je časopis o lezení a dobrodružství. A že v naší PVLH24 bylo obojí, vysloužily jsme si článek!  Stando, moc děkujeme!

Jak níže píše Lenka , nejedná se o reklamu ale jednoduše o dobrou zkušenost nejen z Lužických hor. 

A že chceme být naší dárcovskou výzvou pro Sue Ryder prospěšné i na všechny další možné strany a způsoby  (synergie ať žije), tak s přáním šetřit i vaše žaludky Lenky report s radostí sdílíme.  

Přejeme, ať i vám to s chutí a zlehka běhá, kudy zrovna potřebujete, a děkujeme moc za podporu naší výzvy! 

***** Není to reklama! *****

Kdo mě zná, tak ví, že většinu běhů odběhám na gumových JoJo bonbonech (žížalky, medvídci, a jiná havěť...) ve spojení s colou. Odbublinkovanou, prosím. 
 

Na delší běhy, kdy z vás medvídci lezou už  i ušima a kyselá žížalka vám přijde jak největší zlo na Zemi, je třeba nasadit silnější kalibr: "Radku, pošleš mi pár Maurten gelů?" 

Prej je to palivo vítězů a pomůže ti být v cíli dřív. Což se vždycky hodí, že. Kdo by se chtěl crcat na trati déle než je nutné.

A tak jedu do Lužek vybavená dvojkrabicí. Bílé tuby a černé. Ty první s kofeinem, ty druhé bez. Teď můžu v horách šmajdat klidně tejden a vím, že hlady neumřu a díky obsahu kofeinu asi ani neusnu.
 

Chytré stránky popisují složení gelů, že 25 g sacharidů v jedné tubě. Kofeinu v těch prvních 100 mg (prej 1,5 pressa) , v těch druhých, jasně, 0 mg (0 pressa). Také jsou nějaká doporučení, kolik jich mám sníst za hodinu a kolik za dvě. Kolik před a kolik po.

Ale páč to kombinuju s tou gumovou faunou, tak je mi to celkem jedno a řídím se momentálním hladem a chutí.  

A při každém delším běhu přijde ta chvíle, kdy nemáš chuť na sladké, slané, nemáš chuť prostě vůbec na nic. Maurten je bez chuti, takže do takové chvíle značka ideál. Navíc konzistencí také zvláštní. Prostě změna. A taky je fajn, že se nemusí, tak jako ostatní gely, zapíjet.

Jo, a kupuju je na https://runlab.kobras.cz , páč Radek Brunner , kromě toho, že umí dobře poradit, vaří i dobré kafe,  a navíc se dozvíte spoustu zaručených informací z běžecké ultragrupy. 

Konec sdělení...

Howgh! 

Jak po PVLH24 regenerujeme? To nejlépe shrnuje Lenka přímo ve svém příspěvku níže. Plus doháníme Mikuláše, pečení cukroví i práci...
 

A jak jsme na tom s výzvou? Magicky!  Stačila v mezičase poskočit na částku 110 991 Kč při 99 dárcích!
 

Moc děkujeme a jak jsme se zavázaly, čarujeme dále! Vidíme, že snažit se má smysl, díky!

Dotazů na moji regeneraci přibývá, tak tu to máte pěkně pohromadě, jak se dávám po běhu do jakžtakž provozuschopného stavu:

To jsem byla zrovna v neběhacím módu, a na fb se mi ukazuje cvičení "Spirální stabilizace páteře", že poslední dvě místa, a že kousek od baráku, a že to pomáhá snad na úplně všechny problémy světa. Prostě Nirvána. Ráj na Z/zemi a všude. 

A protože jsem byla ve stavu, kdy bych pro opravu své odpadající nohy udělala vše, od zaříkávání,  až po výměnu celé končetiny (a vlastně bych svůj náhle vzniklý čas i vyplnila čímkoli), tak se přihlásím. 

Absolvuji první lekci, kde se dozvím, že špatně je na mně snad úplně všechno . Zcela jistě bych z fleku mohla dostat roli v Erbenově Polednici (jen připomínám pro neznalé...o berličce, hnáty křivé...)

Trochu se divím, že takhle pochroumaná vůbec chodím . No, to prej sice chodím, ale prej taky úplně blbě, ale to se prej naučíme.

Bezva, je mi přes čtyřicet, nejvyšší čas naučit se chodit.
 

Teď je to něco málo přes rok, co se každý den různě  motám do lan (... a protahuji, natahuji). Chodit už jakžtakž zvládám, chůzi si "semtam (jakože párkrát do týdne)" proložím během, noha drží na svém místě.

Chodím (teď už to trochu i umím ) sem. Šárka Machová jako cvičitelka je skvělá. Řekla bych, že i celkem dokáže odhadnout mé (ne)nálady a pozná, kdy nejsem ready pro nějaké výraznější opravování: "Lenko, tu hlavu ještě srovnat!" 

Ano, v tom mám své rezervy. Uznávám. 

Spirální stabilizace páteře, nebo taky Smíškova metoda. Stabilizuje a mobilizuje páteř, je založena na procvičování dlouhých svalových řetězců. Zahrnuje posilování, protahování a nácvik koordinace pohybu.

Jídlo. Jídlo. Jídlo. V(d)ěčné to téma mezi běžci. Co jíst? Kolik jíst? Kdy jíst? 

S odpověďmi začneme od konce. 

- jedly jsme pořád  ( díky doprovodnému vozidlu se supportem jsme si to mohly dovolit. Jeho osazenstvo se i nás staralo naprosto skvěle ). 

- vzhledem k předchozí odpovědi je celkem jasné, že jsme jedly hodně a vůbec se neupejpaly. "Holky, já už normálně přemýšlím, co si vezmu k jídlu, až doběhneme zase k autu." 

- a co že jsme jedly? Někdo horký vývar, někdo KFC menu, někdo banány. Na stolku stále chleba se sádlem, sýr, čipsy, koláčky od Kačky... to vše zalito kávou, čajem ovocným i černým, džusem a samozřejmě nezbytnou colou.

Po kapsách bonbóny, čokoláda a gely.

Prostě taková degustační procházka po horách lužických.
 

A prej, že se běháním hubne!

PS Dárcovská výzva stále pokračuje. Za podporu moc děkujeme!

Znáte ten vtip, jak se potkají dva ultra běžci a pozdraví se: „Ahoj, tak s jakou diagnózou běháš ty?"   

Přiznáváme, že každá nějakou máme , a běh nám zatím vychází jako terapie s nejpřijatelnějšími vedlejšími účinky. Stačí pár kilometrů, klidně je někdy vzít i jen procházkou..
 

Hlavně najít sobě vlastní způsob. To, co máte opravdu rádi a dopřát si to. Pak není třeba tolik nevlídnosti na druhé, hazardu, lahví nebo kdo ví čeho všeho ještě...  
 

A když už jsme dnes začaly rovnou takhle zvesela, zkusíme tak i pokračovat a pobavit vás nej zážitky a hláškami z naší PVLH.  

A před tím ještě se s vámi podělit o velikou radost, že se společně darovanou částkou pro Sue Ryder jsme již téměř na 40% té cílové!!!  Neuvěřitelné , moc za to děkujeme a pádíme dál!!!
 

Přidat se stále ještě můžete zde:  www.darujme.cz/2405441

21:31:41 - to byl náš výsledný čas! Cíl v kilometrech přes 18 vrcholů Lužických hor jsme díky nožkám, botkám a doprovodnému týmu zvládly a výzvu PVLH24 šťastně dokončily, hurááá!   

S radostí tak vyhlašujeme vítězky tipovací soutěže, které nejlíp odhadly délku našeho pobytu v horách.  Blahopřejeme vám a spojíme se s vámi pro výběr a předání cen 

1. Hana Václavíková (21:48)

2. Martina Seidlerová (22:22)

3. Jana Hercíková (19:55)

Cesta to byla plná intenzivních zážitků - veselých i zoufalých, mrazivých i vřelých. Nejlíp je shrnuje report Lenky níže. A ještě níž poděkování Jany Women Run partě a vlastně i vám všem, kteří jste nás na naši cestě podpořili nebo se k tomu teprve chystáte.
 

V tuto chvíli neuvěřitelných 82 z vás již darovalo celých 80 794 Kč, což je 27% z cílové částky 300 tis. Kč potřebných pro zajištění paliativní péče v domovu. Moc za to děkujeme!!
 

Dostat se do cíle i v korunách na to nám zbývá ještě celý týden času až do příští neděle 12.12.  A tak po troše odpočinku vyrážíme zase ještě zpátky na trať! 

Budeme vděčné za každou darovanou kačku , která vám v této nelehké době nebude bez obtíží chybět v rodinné kasičce nebo firemním rozpočtu, kterou třeba využijete pro snížení základu pro výpočet daně z příjmu, nebo která vám prostě jen udělá radost ze samotného darování.  Stejně tak i „jen" za sdílení výzvy, která jen tak může zaklepat u těch správných dveří. 

Moc děkujeme!

Ženský na tripu 

1. Sokol, první to brdek - nó, bóže, tak jsme hned po pár metrech zabloudily . Zase jsme mohly hned zpočátku vyzjistit, jak kdo reaguje v nestandardní situaci. Tento team building jsme si pak ještě párkrát zopakovaly.
 

2. Popova skála - „Jsme nahoře." Ups, je to ta skála naproti, málem nás to tam odfouklo někam do pryč.

 
3. Hvozd, tam nás doprovodil Karel, je to fakt chodící mapa. Jako vylézt z křoví a s přesností na centimetry se napojit na turistickou značku, chce asi nějaký um.
 

4. Plešivec - takovej celkem nudnej kopec.
 

5. Luž - nahoře je „trochu" nehostino. Ale to ještě netušíme, že nás jen tuží do dalších hodin. Cesta kamenným polem je..., je zajímavá. Víc to asi není nutné rozebírat. 
 

6. Pěnkavčí vrch - čekáme na to, že si nás převezme na trasování Kačka, páč ta nás aspoň nebude nutit běžet.

„Hele, jak víš, kudy běžet, když nám trasér zdrhnul."

„Stopy ve sněhu."  Jsem zvyklá stopovat zvěř ". Ještě, že zdrhnul a neslyší. A já začínám odečítat mozkové buňky. 

7. Jedlová - zimaaaaaaa. Kája nařídil, že máme běžet kamenným polem. My se ho bojíme, a i když s námi na Jedlové není, tak radši posloucháme. 

8. Plešivec - ne, nezabloudily jsme. Prostě shoda jmen. 

9. Široký vrch se nám moc nelíbil. Navíc začalo poletovat bílé štěstí. Které předhonilo všechny předpovědi. Tma, sníh, čelovka není dobrá kombinace. 

10. Chřibský vrch byl ještě lepčejší. Jako fakt, sníh zasypal částečně šutry, tak to byla príma skluzavka. A taky fouká, jak sviň. 

11. Javor - no, nějak jsme se nahoru vydrápaly. Ne, není a nebude to náš oblíbený brdek. 

 
12. Studenec - dostál svému jménu, více bez komentáře. 

13. Střední vrch - „Sněží, sněží. Mráz kolem běží. Zima je Kačence do tepla běží." 

14. Sokol - padá a padá. Sníh. A sem tam i my. Kromě Jany, ta má totiž On Cloudy. 
 

15. Velká Tisová - padá a padá. Sníh. A sem tam i my. Kromě Jany, ta má totiž On Cloudy. 

16. Velký Buk - padá a padá. Sníh. A sem tam i my. Kromě Jany, ta má totiž On Cloudy. 
 

17. Malý Buk - ten člověk, který tenhle brdek pojmenoval byl asi pěkný šprýmař.  

 
18. Klíč a pryč

Poděkování Women Run Up and Down partě  

Leni, Leni, Kačko, Kačko, Kájo, Sergeji i Martine, 

taky vám všem chci ještě jednou moc poděkovat! Až jednou budu jako Pavlínka pod lípou vyprávět komusi o svém životě, jsem si jistá, že tohle bude jeden ze životních zážitků, na který ani přes alzheimera nezapomenu! 

Vím už, že pro naplnění velkých snů potřebuji skvělé lidi kolem sebe, a moc vám děkuji, že jste při tom od začátku do konce stáli! 

Při chystání výzev vždy zkouším milion věcí, většina z nich nevychází, ale když pak něco zaklapne, je to jako vzácný drahokam. To bylo to, jak jste se postupně přidávali, vnášeli do výzvy to jedinečné své, jak píše Sergej, a hlavně zůstávali, i když ne vždy šlo všechno hladce. Neskutečně si toho vážím a nepřestávám cítit velikou vděčnost. 

Už teď jsme Sue Ryder ohromně pomohli i dětem z Adventního běhání a každý na tom máte lví podíl! Moc vám za to děkuji. 

A že do konce výzvy zbývá ještě týden, zkusím ještě zabojovat o naplnění i toho finančního cíle. Možná vás tak ještě něčím pootravuju. Ujistila jsem se o tom s vámi v horách, že i když cesta zrovna nejde vidět, neznamená to, že tam není. Díky moc!

Tak přípravy vrcholí. Už za pár hodin se postavíme na start naší výzvy!

Stále pilně připravujeme. Každý tak trochu po svém. Někdo se převléknul do pekařského hávu. Druhej si jde připravovat hlavu, jinej se jde ještě proběhnout, někdo se snaží ještě na poslední chvíli poslepovat všechny součástky, které by mohly cestou odpadat.

A všichni se modlíme za to, ať meteorologům nevyjde zítřejší předpověď
Sledovat nás můžete na Facebookové stránce pěkně z tepla domova.  Za vaši podporu moc děkujeme!

Pavlínku jsem nejčastěji zastihla podřimovat v jídelně nebo na terase domova. To bylo naše vůbec nejoblíbenější místo. Společně jsme odtamtud pozorovaly vzrostlou lípu, jak se proměňuje v ročních obdobích. 

V létě jsme k tomu popíjely ledovou kávu z večerky, v chladné dny zase horké irské kapučíno z automatu. A přitom si povídaly. 

„Dobrý den, Pavlínko, jsem Vaše dobrovolnice Jana a přišla jsem si Vámi popovídat. Máte chvilku?” „No jistě,” zněla vždy odpověď. 

S pamětí jsme na tom byly tak nějak stejně, a tak nám vůbec nevadilo probírat dokola ta samá témata. Pokaždé jsem ji musela pochválit účes a jak má krásně živé oči, protože opravdu měla. A znovu říct, že v nich vidím jiskru uličnice a jestli taková byla? Tomu se smála, kroutila hlavou, že vůbec ne. 

Setkávaly jsme se někdy více, jindy méně pravidelně od roku 2017, kdy Pavlínka přišla do domova. Byla pro každé dobrodružství, „hlavně se ničemu nebraňte”, říkávala. Velká učitelka, plná moudrosti a vtipu, s uměním přijímat život takový, jaký je. 

Pavlínka zemřela ve spánku v ranních hodinách posledního letošního říjnového dne. I přes zdravotní obtíže doma, v domově. Za to, že mohla, cítíme všichni velkou vděčnost.  

Pavlínko, s jistotou vím, že nás budete shora se zájmem sledovat a fandit nám. Však já na Vás taky kouknu, z některého z těch bláznivých 18 vrcholů. Tenhle běh patří Vám. Těším se a za vše Vám děkuji.

Proto celý ten Women Run Up and Down pro důstojné stáří. Aby jednou každý člověk v Česku mohl dožít a ze světa odejít důstojně a z místa, které je pro něj domovem.
 

4 lidé z 5 si to přejí a přesto zatím 4 lidé z 5 umírají v nemocnici. Sue Ryder to pomáhá změnit a my ho v tom chceme podpořit.
 

V tuto chvíli už úžasných 44 (!!) z vás společně darovalo částku 38 742 Kč!! Moc za to děkujeme a vás všechny ostatní zveme se přidat.
 

Požehnání od Radka Brunnera, krále ultra, máme! Zítra můžeme na start naší 100km PVLH24!  Všechno prý dobře dopadne :-) 

Jako před rokem ve Hvězdě tak i teď běžíme na podporu důstojného stáří a organizace Sue Ryder. Naším cílem je vyběhat 300 tis. Kč, které domovu chybí na zajištění paliativní péče. 

Jako před rokem tak i teď se těšíme Radkově podpoře  Moc za ni děkujeme!  Jemu i vám všem, kteří nám pomáháte dostat se šťastně do finiše - toho v korunách i kilometrech. Díky!!
 

Vaše Ženský na tripu

V polední pauze se dají stihnout neuvěřitelné věci! Třeba společnou fotkou stvrdit partnerství charitativních projektů. 

S velkou radostí tak na dnešní Giving Tuesday, světový den štědrosti a dobrých skutků, dáváme našim kilometrům odběhnutým v horách Lužických ještě další přesah. Vedle křehkých seniorů pomohou i Anetce, Emě, Grétce, Jiříčkovi a Mii  - dětem s vážnými specifickými poruchami. 

To vše díky naší registraci do projektu Adventní běhání  úžasné Babety Schneiderové, která díky svým superschopnostem a sponzorům  dokáže naběhané kilometry proměnit ve finanční podporu dětem.
 

A nejlepší na tom je, že zapojit se kdykoli v průběhu adventu může úplně každý!  Tak neváhejte; vyběhnout pro dobrou věc můžete už zítra!   

A náš Women Run Up and Down pro důstojné stáří podpořit i třeba hned teď ať už finančním darem nebo sdílením!  Moc děkujeme! 

Jsme 4 ženy, které běžíme na podporu důstojného stáří v Česku. Tedy 3 běžíme a 1 jede. 

Sue Ryder je průkopníkem zavádění paliativy do domovů pro seniory. A protože své zkušenosti předává dalším zařízením i studentům na praxích, jeho podpora se dříve či později vyplatí nám všem napříč Českem. 

PS Opravdu jsme ženy 4, i když na obrázku z léta jdeme vidět jen 3. Ta čtvrtá tehdy létala (kde jinde než) po horách. Ale dnes, dnes už domov Kačka také navštívila.  Naše setkání s Janou Duškovou, která pečuje o dárce domova, nás nabilo další energií pro náš běh horami. Up and Down 18x dokola! Jo, máte pravdu, je to pěkný úlet!

Počet dnů do výzvy se nám zase zmenšil. My ale neleníme a stále se pilně připravujeme. Někdo se připravuje na tuhé mrazy, jinej chystá košíky. 

Zkoukněte fotky s popisky, a uvidíte, jak probíhá naše příprava.

Lenka stále trénuje posun vpřed volným terénem, kterého si užijeme v Lužických horách dostatečně.

Kačka K. má v plánu:
1. Trochu víc se najíst
2. Trochu víc se vyspat
3. Trochu víc se těšit

Jana vsadila na otužování těla a mysli: „Běhám, když zrovna můžu a odhodlám se. Pro PVLH24 si v hlavě skládám zadání běžet donekonečna. Protože ve srovnání s nekonečnem se 100 km zdá jako snadný úkol. Prostě běžet, dokud někdo nezavelí, že už to stačí."

A Kačka S. přidává recept na přípravu Support teamu: „Znovu a znovu si pokládám otázku, čím potěšit unaveného běžce, který už nemůže dál. Jako první pomoc nám poslouží KPZ (košík první pomoci) a následně do detailu vyladěný sortimentu občerstvovacího vozu. Zahřejeme. Nakrmíme. Zalepíme bebíčka. Zvedneme náladu. A ono už to nějak půjde." 

Děkujeme za vaši podporu!

Jenom několik málo dnů zbývá do našeho startu na trasu Prominentních vrcholů Lužických hor. 

Dnešním výletem na nejvyšší kopeček Českého středohoří - Milešovku, jsme doladily detaily:

- co na sebe (bílá nesluší každému) 

- jaké boty jsou ty nej (a kolik jich vlastně budeme potřebovat) 

-  jaký zvolit účes (není nic horšího, než promáčený culík) 

- které čelovce svěřit noční osvětlení 

- v kolika hodinkách mít nahranou trasu 

- jak se podle hodinek orientovat (protože trojúhelníček s vlající čárkou je pro některé zatím stejně návodný jako, když navigace v autě řekne "jeďte na severovýchod")

- dá se z lužických kopců běžet 

- dá se do lužických kopců běžet 

- dá se tam vůbec běžet 
- bude velká zima 

- co si připravit za jídlo 

- co budeme pít

- cože, ono je to už za týden? 

Žádný úplatek nezabral, a tak na fotkách vidět nejsou, ale doprovázela nás kupa dětí a dokonce i pes  Tuto sobotu ještě s nimi, tu další už bez... samy na stezce v horách Lužických.

Děkujeme jim za doprovod a vám za podporu  Ať už zvolíte jakoukoli formu, pohání nás vpřed!

Vnímáme náročnost dnešních dní. Přejeme všem pevné zdraví, co možná nejvíc optimistickou mysl a zdravotníkům hodně sil!
 

Přes všechno dění, jak jen to půjde, chceme výzvu dotáhnout a o zdolání PVLH24 se pokusit. Jednak Sue Ryder pomoc opravdu potřebuje, pak také je to vlastně podstata ultra - nevzdat se, i když podmínky nepřejí...
 

Proto pro vás právě teď vyhlašujeme TIPOVACÍ SOUTĚŽ  o celkový čas našeho pokusu!
 

Nápovědou, nechť vám je vědění, že:
 

- startujeme v pátek 3.12. odpoledne/večer

- limit pro zdolání PVLH24 je 24 hodin

- Lenka výzvu zdolala v čase 13:42 hod. jako “nejrychlejší děvče ever!!!"

- pro Janu je to první běh takového typu 

- Katka potřebuje být v sobotu večer doma, aby stihla pro dcerku připravit a včas pak doručit šaty na Louskáčka

- Katka se zároveň zavázala darovat Sue Ryder za každou hodinu běhu 1 tis. Kč 

- všechny si přejeme co nejvyšší "výdělek" pro domov

Své tipy můžete psát do komentářů pod FB post z tohoto dne až do startu závodu.
 

Tři nejpřesnější tipy odměníme cenami z fotky.  Knížky jsou s věnováním a všem partnerům ještě jednou děkujeme za jejich poskytnutí.
 

Těším se na vaše tipy a děkujeme za vaši přízeň a podporu.
 

Vaše Ženský na tripu

Telefon vyzvání... 

Ona: Dobrý den, viděla jsem na webu, že už máte dárkové balení piv. Je k dostání i blíž v centru?‍

‍On: Ano, rozvážky děláme. Kam byste ho potřebovala?‍

Ona: Nejlépe někam na Prahu 2.

‍On: To už je z ruky, ale počkejte, tím směrem pracuje moje žena, mohla by Vám ho aspoň přiblížit. Stačilo by to v pondělí?

Ona: Moc děkuju, ale právě už v sobotu bych ho potřebovala vzít někam do hor. Nevadí, sjedu za Vámi do Prokopáku.

‍On: A na jakouže adresu přesně byste ho potřebovala? Přivezu Vám ho cestou z práce. Dneska, tak za hodinku, hodinku a půl. Hodí se Vám to?

Ona: Vy to máte nějak po cestě?

On: ‍To ne, ale když už jsem Vás tak navnadil.

Takovou neuvěřitelnou zákaznickou zkušeností začalo naše partnerství s Pivovarem Prokopák. 

A jak jsme zjistily později, ve spojení se Sue Ryder je pan Tomáš Josefovič, spolumajitel pivovaru, už dávno. V dobročinných obchodech domova pořizuje bílé košile pro své servírky a číšníky. 

Sami se můžete těšit, protože zmíněné dárkové balení jedinečných piv bude i jednou z cen tipovací soutěže, kterou pro vás už zítra vyhlásíme! 

Moc děkujeme za podporu důstojného stáří v Česku a připíjíme vám všem na pevné zdraví! 

 

„Mám ráda usměvavé obličeje, svobodné horizonty, muže v košilích, práci doma i ve světě a dýmkový tabák. To jsem já: nic z toho nejde ubrat, aniž bych tím přišla o důležitou část sebe.”

Takto v knížce Břehy nejsou na dohled  o sobě píše Jitka Kosíková, dříve triatletka, dnes milovnice swingového tance, dříve i dnes otužilkyně a zdravotní sestra. ️

Jitka pečovala o dětské pacienty v české nemocnici, o stovky a tisíce potřebných v nejnepřístupnější a nejnebezpečnějších místech světa na misích Lékařů bez hranic, o umírající a jejich blízké zpátky v českých domácnostech v rámci mobilních hospiců.  Červenou zdravotnickou tašku s výstražnými žlutými pruhy s sebou vozí, i když jen spolu jedete na zmrzlinu, protože co kdyby volala rodina některého z klientů.
 

Jitka má touhu měnit svět k lepšímu. I proto se spolu s Markem Uhlířem vrhli do psaní knížky.  Při všech Jitčiných zkušenostech a zážitcích plné poznání a koncentrované moudrosti, dobrodružství, hlubokých citů i humoru, beznaděje i naděje na změnu: 

Paliativní péče je péče o umírají na chronické a nádorové onemocnění, nejčastěji seniorů. Pamatuje i na podporu blízkých umírajícího. Snižuje také celkové výdaje na zdravotnickou péči.
 

Jejím cílem je udržovat co nejvyšší možnou kvalitu života - tiší bolest, mírní tělesné a duševní utrpení a zachovává důstojnost pacienta. Paliativa umožňuje člověku dožít tam, kde se cítí doma. 
 

Jitka se jí věnovala nejprve v rámci pražského domácího hospice Cesta domů, který se zaváděním paliativy pomáhal právě i Sue Ryder. Nyní působí jako vedoucí Domácího hospice Sv. Michaela v Poličce.
 

A proč Jitka fandí našemu Women Run?
 

Jitko, děkujeme ti za podporu, sdílení a inspiraci a držíme palce, ať se i tobě ve tvém úsilí daří!
 

Díky i vám všem za  přízeň a zájem!  Neb jak ve Sue Ryder vědí: „Stáří se nás týká dřív, než sami zestárneme.”

„Světlo z čelové lampy ohraničuje náš svět. Je to svět, který známe. Vše ostatní, neznámé a děsivé, je v té nekonečné tmě, kterou my se svým světélkem projíždíme.” 

Tahle slova uvádí knížku Běžet život se psy husky  autorky Jany Henychové, nejúspěšnější české musherky.
 

A tolik zapadají i do našeho pokusu o zdolání pé-vé-el-há Iditarodu. Z daného limitu 24 hodin jich ve tmě vychází více než polovina. Co všechno se během nich odehraje?
 

„Jsou to psi nespoutaní, s vlastní hlavou, nepoučitelní snílci a volnomyšlenkáři, jejichž hlavní touhou je běžet vpřed a nikam se neohlížet”, stojí na dalších stránkách. 

Tyhle psy nám Jana propůjčila pro naše úvodní fotky.  Byla to velká síla uprostřed té více než dvacetihlavé smečky a Jana její nezpochybnitelnou vůdkyní  - navenek tvrdá a nepřístupná, uvnitř neuvěřitelně laskavá.  Možná právě pro tuhle kombinaci ji drsná krajina Severu přijímá. 

Jich dosud největším společným úspěchem je dokončení závodu Finnmarkslopet v délce 1000 km napříč Norskem. Jana patří jen k několika málo musherům, kteří tuto trať zvládli s plemenem sibiřský husky.
 

Pokus o zdolání Finnmarkslopet 1200, nejtěžšího závodu v Evropě, pak v poutavém dokumentu Psí láska zachytila  režisérka Linda Kallistová Jablonská. 

Ten pravý aljašský Iditarod -  “The Last Great Race on Earth”, v němž není důležité vyhrát, ale přežít - Jana stále ještě drží ve svých snech. Držíme palce, ať se naplní!
 

Teď počátkem listopadu jsme Janu v Česku zastihly na poslední chvíli. Koncem měsíce se s celou smečkou vydává na svůj pravidelný zimní pobyt ve Švédsku , aby se počátkem jara vrátila zase zpět domu do Horního Maxova v Jizerkách a věnovala se hlavně dětským husky kempům a besedám.
 

A jaké je motto Jany, dříve zdatné lyžařky, triatlonistky, orientační běžkyně a horolezkyně?
 

Jani, děkujeme! Požene i nás.  Užijte si Sever a zase pak někdy na viděnou!
 

Včelař, chovatel koní a ultrarunner. Takto ve skvělém podcastu Šílenci diskomfortu začíná představení organizátora výzvy Prominentní vrcholy Lužických hor - Martina Bláhy.  Té výzvy, ve zkratce PVLH24, kterou v rámci našeho Women Run Up and Down poběžíme. 

Motivací pro její založení byla Martinovi touha nechat i ostatní lidi poznat krásy Lužických hor. Jak jinak než při sportu. Samotnému mu tyhle hory učarovaly natolik, že se v nich jako rodilý Pražák nakonec usídlil.
 

Inspiraci našel v legendárním Bob Graham Round, jehož pravidla jako pravý pankáč ještě více rozvolnil - běž si kdy chceš a jak chceš, s podporou či bez, sám si urči jeden bod, ve kterém začneš i skončíš, přeběhni přes všech 18 vrcholů Lužek, které mezi svým nejvyšším bodem a sedlem mají výškový rozdíl aspoň 100 m, to vše stihni v limitu 24 hodin.
 

Prakticky to znamená - zdolej za den a noc na přibližně 100km trase převýšení 4000 m a staň se členem elitního klubu PVLH24. Za 5 let existence výzvy se to za 68% úspěšnosti povedlo při 145 pokusech z celkových 213. 

Lenka  už výzvu PVLH24 úspěšně zdolala v dubnu 2020 v čase 13:42 hod. jako “nejrychlejší děvče ever!!!”, jak Martin píše ve svých statistikách.  Jaká byla její zkušenost? 

„Výzva PVLH je naprostá pecka. Je v ní příběh. Je v ní dobrodružství, je v ní svoboda. Běžíš/ jdeš si sám lesem, hledáš tu nejlepší cestu a stejně skončíš několikrát ve křoví. Rozhlédneš se kolem. Vidíš kopec a můžeš si být jistý, že zrovna na něj určitě jdeš. Pro mě to bylo několikahodinové vyčištění hlavy. Ujištění, že sama v přírodě nezhynu. Že se dokážu dovést do cíle i svépomocí. Že se můžu spolehnout sama na sebe. A z těchto zkušeností pak dokážu vzdorovat i problémům v životě. Proto možná podobné výzvy vyhledávám.” 

A proč se těšíme Martinově podpoře?
 

„Myšlenka spojit běžecký pokus v okruhu Prominentních vrcholů Lužických hor s charitativním projektem je prostě sama o sobě fantastická. K takovému propojení dojde vůbec poprvé a dělá mi to obrovskou radost. Je mi ctí se jí účastnit a jsem dojatej, kam až to naše pobíhání po horách Lužickejch nakonec vede. Doufám, že propojení výzvy PVLH24 s výzvou dárcovskou bude úspěšné a někdy v budoucnu se opět najde někdo další s nějakým podobným bohulibým nápadem. Těším se moc!”
 

Jaký důvod pro podporu bude ten váš?
 

Při zbývajících 22 dnech výzvy darovalo již 23 z vás celkovou částku téměř 24 tis. Kč! Vážíme si toho moc a děkujeme!
 

A vás všechny ostatní zveme se přidat!  Každá sebemenší podpora pomáhá k velkému cíli, který je zatím daleko před námi. Díky! 

Náš charitativní Women Run Up and Down má své první partnery! Brzy vám je s velkou radostí blíže představíme.  Přidáte se?

Argumenty pro srdce: www.darujme.cz/2405441
Argumenty pro hlavu: viz výše + zde: bit.ly/3HthdvP, kde se dočtete o možnosti, jak poskytnutý dar využít ke snížení základu pro výpočet daně z příjmu.

Těšíme se na vás a za podporu děkujeme!

Ženský na tripu v Lužických horách;

tak jak určují pravidla, tak oznamujeme svůj pokus o pokoření výzvy Prominentních vrcholů Lužických hor na pátek 3. 12. 2021 se startem z Kněžic, přímo od Martina Bláhy, někdy v odpoledních hodinách. Chceme si užít noc v lese a také bychom rády do další tmy už připíjely na zdárné dokončení výzvy.

Celou dobu nás budete moci sledovat přes odkaz, který dáme při startu k dispozici. Průběžně také budeme podávat informace o našem putování.

Poběžíme s plným supportem po cestě.  Bude se o nás starat: Kačka (které měla běžet, ale nožka jí to nedovolí), Karel (který s námi snad i kousek popoběhne a víme, že plánovat umí skvěle) a Sergej ‍(ostřílený suportér z přechozích výzev pro Sue Ryder).

O zápisky zážitků přímo z trasy se postará Lenča  (stejně je zvyklá v noci moc nespat, tak to pro ni nebude až taková změna a navíc je na takové reporty už zvyklá).

Protože kvůli tomu děláme takový humbuk, tak jdeme chca nechca za každého počasí . Snad k nám budou Lužické hory v tomto směru milosrdné. A když nebudou, tak se s tím budeme muset nějak poprat. Náhradní všechno bereme s sebou (pro jistotu vícekrát).

Jestli se k nám bude někdo chtít na část trasy přidat, tak budeme za zpestření rády. Přece jen tři ženský, několik hodin spolu, v ne úplně standartní situaci, nemusí být v úplně ideální náladě po celou dobu. Jen dopředu varujeme, že tempo se určuje podle nás - na nikoho nečekáme, za nikým neletíme.

Pokud o přidání se na trať uvažujete, napiště nám do zprávy a propojíme vás s Kačkou, která má přehled, na kterém úseku je jak “narváno”. A pokud nás raději podpoříte z tepla domova, můžete prostřednictvím této stránky: https://www.darujme.cz/2405441.

Děkujeme!

Drobná tělem, veliká duchem. Život plný dobrodružství a osobní motto: „Do what you can for the person in front of you. If you focus on that one individual, the difference you can make for them is remarkable.“ Taková byla Lady Sue Ryder, zakladatelka pražského domova pro seniory. 

Od dětství pomáhala při pochůzkách v chudinských čtvrtích Leedsu. Za 2. světové války pracovala nejprve jako zdravotnice na frontě, později jako spojovatelka v české a hlavně pak v polské sekci britské tajné služby. Setkala se i s parašutisty odpovědnými za atentát na Heydricha. 

S poznáním utrpení, které válka přinesla lidem do života, založila po návratu do Británie domov pro přeživší koncentrační tábory a nadaci pro jeho financování. Postupně budovala další zařízení pro potřebné - na území Spojeného království i za jeho hranicemi.
 

V Praze k tomu dostala příležitost až po Sametové revoluci, kdy nechala ruinu Michelského dvora zrekonstruovat pro potřeby domova pro seniory. I proto dnes slavíme!
 

A za vaši podporu moc děkujeme!  

PS Více o Lady Sue Ryder najdete v tomto 3min. dokumentu.

„Dříve jsme se báli toho, že nám klient zemře přímo v domově, ale díky zkušenostem s paliativní péčí máme teď vetší strach z toho, aby nezemřel sám v nemocnici, a děláme pro to maximum.“ Tahle slova Kristýny Kadlecové, vedoucí Domova Sue Ryder, nás zasáhla během naší letní návštěvy Michelského dvora.

Sue Ryder je v Česku průkopníkem v zavádění paliativní péče do domovů pro seniory. V téhle i dalších oblastech se o svou dobrou praxi dělí s dalšími zařízeními i vysokoškolskými studenty.

Se svými službami je tady pro odborníky i každého z nás - seniory i pečující, Pražáky i mimopražské, pro „tady a teď„ i systémový výhled do budoucna. Usiluje o udržení co nejdelší soběstačnosti klientů, individualizovanou péči a tím vším i o jejich důstojnost.

Pojďme je společně podpořit. Je to ku prospěchu nás všech. 

Moc děkujeme!

PS Více o paliativní péči ve Sue Ryder najdete v tomto videu.

Kdo jsme my, které stojíme za Women Run Up and Down pro důstojné stáří? 

Není to dlouho, co se vzájemně známe. Ale stačil jeden telefonát a pár zpráv na chatu a vznikly jsme. My, náš tým s pracovním názvem  “Ženský na tripu”. 

Společně věříme, že si stáří zaslouží stejnou pozornost jako ostatní části života. Máme vlastní zkušenost, jak někde žalostně a jinde zase na výbornou může péče o seniory a jejich blízké vypadat, a právě šíření této dobré praxe chceme podpořit a lidem přiblížit.
 

Běžecky jsou Prominentní vrcholy výzvou pro každou z nás. Slovy Lenky ”každý dlouhý běh je výzvou”, i když jste už třeba dřív dokázali běžet výš i dál. Ve hře je totiž spousta proměnných - počasí, zdraví a aktuální kondice, nastavení hlavy, slazení kroku v týmu, funkční vybavení...
 

Lenka začala běhat až ve svých pětatřiceti, aby si zkrátila čekání na konec synkova tréninku. Teď je to jen chvíle, co zdolala 332 km dlouhou trať s převýšením více než 26 km v necelých 6 dnech v rámci jednoho z nejtěžších běžeckých závodů na světě Swisspeaks. Samotné Prominentní vrcholy zvládla již v dubnu 2020 v čase 13:42 hod. jako zatím nejlepší žena. Podobných ultravítězství má za sebou celou řadu a pro náš tým bude průvodkyní na trase. Lenka má tři děti - Terezku, Filipa a Adama. Žije v Ústí nad Labem a pracuje v laboratoři. Její slabostí jsou arašídové Reese´s a představení ústeckého Činoherního studia. 

Katka S. miluje hory a kopce, ve kterých běhá nejraději. Původně horolezkyně, která po narození 2 krásných dětí Rozárky a Vilíka na čas odložila cepíny a užívá si zdolávání horských vrcholů v keckách. V našem týmu se ujme důležité role podpory, neb zdraví ji nakonec nedovolí více. Kačka žije v Děčíně a krásy okolní chráněné krajinné oblasti Labské pískovce nechává poznat všechny, kdo se zúčastní jejího Ultralabáku. Určitě vyzkoušejte! V práci ji můžete potkat jako lektorku IT nebo instruktorku lezení. Když přijde volno, nejradši celou rodinu sbalí do obytného auta a cestuje po světě. Má ráda výzvy všeho druhu a když při nich navíc její oblíbený sport pomáhá, jako teď Sue Ryder, je to pro ni ta největší radost. 

Jana běhávala hlavně městem, dokud přes Lenku nepoznala partu UL-Trail a nezačala asfalt a rovinky prokládat kopci, bahnem, větvemi a rybníky. Stále ještě si zvyká nevypínat za běhu v terénu hlavu a sledovat značení, protože kdo se má pořád vracet. Běžecky ji největší radost dělá fakt, že pro Sue Ryder běží už počtvrté. Postupně přitom přidává na vzdálenosti a výškových metrech. Pro Sue Ryder dříve pracovala jako fundraiser, nyní mu fandí jako dobrovolník. Má syny Vojtu a Vašíka a společně se těší na stopování vlků na Broumovsku. Jana pracuje v rodinné firmě a Učiteli naživo a žije v Praze. 

Katka K. jednoduše ráda běhá. Nejradši má ultra, horský maraton a canicross. K tomu jí přivedla její ohařka Nella. Vlastně to byla ona, kdo jí otevřel nové obzory v podobě myslivosti, canicrossu a poznání, že zrychlit se dá vždycky. Katka žije v Praze a pracuje jako obchodní ředitelka v IT společnosti. Má tři děti Kryštofa, Maxíka a Sárinku, kteří jsou jí těmi nejlepšími učiteli a oporou. I díky nim zjistila, že i na velké závody se dá natrénovat hned na kopci za domem. Katka ráda závodí a nejúspěšněji právě v horském běhu. V roce 2019 se umístila jako jediná hobby běžkyně v top 5 v Brixen Dolomiten Marathon. V rámci Česka má nejraději legendární B7 v kategorii MIX. V roce 2020 spolu s běžeckým partnerem Petrem Justem obsadili krásné 2. místo celkového pořadí. Největší radost jí dělá, že k běhu přivedla i svého manžela Davida a pomalu se rozebíhají i děti.