Přemýšleli jste někdy nad tím, jak končí lidé bez domova?

Co asi prožívají, když se k pobytu na ulici přidá pokročilé stáří, či vážná nemoc? Konec těchto lidí bývá bohužel často velmi neutěšený, čemuž se snažíme zabránit. Proto funguje naše služba Domovy Přístav, která těmto lidem poskytuje pomoc a podporu v těžké životní situaci, přístřeší, jídlo, lékařskou péči, naději a na konci mnohdy i důstojný odchod z tohoto světa.

V Přístavu tito lidé nacházejí oázu klidu a bezpečí, místo, kde mohou cítit, že nejsou na světě úplně opuštěni. Přístavy považujeme za jednu z našich nejdůležitějších služeb, která ale stojí nemalé peníze. Budeme moc rádi, pokud nám toto břímě pomůžete nést tak, aby tato místa mohla stále fungovat a pomáhat.

Jaký je váš sen?

Každý máme své sny. Ptáme se na ně také našich klientů v Domovech Přístav a jejich odpovědi nás často zasáhnou svou jednoduchostí a upřímností.

Paní Iva je velmi pozitivní a neuvěřitelně veselý člověk, i přes to, že má za sebou nelehkou životní zkušenost. Jako mladá vystudovala na zdravotní sestru a celý život pracovala v opavské nemocnici. Na svou práci vzpomíná ráda a s láskou. Její život se bohužel obrátil naruby, když jí zemřel manžel – její životní láska, kterou si vzala ve svých dvaceti pěti letech. Tuto ztrátu paní Iva nezvládla a propadla alkoholu. Následovala hospitalizace v psychiatrické léčebně a nakonec paní Iva skončila v Domově Přístav. Zde žije spokojeně, je velmi pyšná na svůj pokoj, ve kterém bydlí, a ráda se hezky obléká. Pečovatele vždy rozesměje, když ho upozorní, že oblečení, které jí vybral, se k sobě nehodí. Poté se vždy ujišťuje, zda jí to sluší. Paní Iva se nadšeně účastní všech aktivit v domově, je stále dobře naladěná a usměvavá. 

Pan Pavel má za sebou celkem běžný, i když trochu osamělý život. Nikdy se neoženil a vedl poměrně kočovný způsob života – jezdil po celé republice a montoval jeřáby, přičemž občas, a někdy i častěji, popíjel. V předdůchodovém věku přišel o práci a skončil na ulici. Snažil se přežít, jak jen to šlo, a naštěstí narazil na Armádu spásy, která mu kromě přístřeší v azylovém domě poskytla také práci v projektu Reshare. Postupně se vypracoval až do cvičného bytu Armády spásy. Jeho zdravotní stav se však zhoršil a už nemohl bydlet sám, proto nyní žije v domově Přístav, kde je velmi spokojený. Dokonce si zde našel blízkou kamarádku, paní Janu, se kterou tráví čas, povídají si a společně pozorují zvířata. Pan Pavel má neuvěřitelně příjemný výraz a laskavé oči, které jsou v jeho případě skutečně oknem do duše.

Pan Ludovít je neuvěřitelně zajímavý člověk. Vyrostl mezi osmi sourozenci, z nichž jako poslední zůstal právě on. V dětství musel hodně pomáhat rodičům a do školy chodil pěšky, a to 5 kilometrů. Byl ženatý, se svou ženou adoptovali dceru, která ho pravidelně navštěvuje. Celý život žil na velkém hospodářství, kde tvrdě pracoval. Bohužel jeho manželka onemocněla rakovinou, a pan Ludovít se o ni oddaně staral až do konce. Po její ztrátě však ztratil zájem o svět, o život i o péči o sebe a své bydlení. Navíc se u něj rozvinula psychická porucha s bludy. Po hospitalizaci na psychiatrii se po stabilizaci dostal do domova Přístav.

Pan Ludovít je velmi usměvavý a milý člověk, který se v domově stará o králíky Ferdu a Bobinu a miluje ženskou společnost, zejména všechny zdravotní sestřičky. Často ale vzpomíná na svou manželku a tvrdí, že ho pravidelně navštěvuje spolu s dalšími bytostmi, které nikdo jiný nevidí.

A jaký je váš SEN?

foto: Radka Tichá / grafika: Nicol Venclů