„Z výsledků jednoho výzkumu vyplývá podstatný fakt: Dítě, které zažívá domácí násilí a různé konflikty v rodině (tzn. „válka“ probíhá doma), je na tom psychicky mnohem hůř než dítě, které žije ve skutečném válečném konfliktu, ale ve stabilní a bezpečné rodině. Hlavním důvodem, proč domácí násilí velmi negativně ohrožuje samotný psychosociální vývoj dítěte, je tedy zejména fakt, že děti nemají nikde své bezpečné místo. Tím ale může být setkání s terapeutem a ventilování emocí v klidné, podporující atmosféře. Takovým místem může být právě Centrum Agáta,“ doplňuje psycholog a koordinátor péče Centra Agáta Pavel Bláha. 

Jak to u nás vypadá? 

Sídlo našeho centra má samo o sobě terapeutické účinky. Sídlí na faře v Dobré Vodě u Českých Budějovic uprostřed zahrady plné stromů, květin, s výhledem do širokého okolí českobudějovické pánve. V těsném sousedství je poutní kostel Panny Marie Bolestné. Pro účely terapií jsme zřídili několik místností - jedna z nich je určena jen dětem a je vybavena speciálními pomůckami. Naši terapeuti jsou vyškoleni v různých metodách a nabízí různé druhy a formy pomoci.

Příběhy našich klientů

S prvním mužem se znala několik let, než se vzali a založili rodinu. „Myslela jsem, že ho znám, že vím, do čeho jdu, ale když jsme si koupili byt a odstěhovali se z Budějovic, našel si nové kamarády, začal hodně pít a po práci trávil víc času s nimi než s námi. Domů pak chodil hodně opilý,“ vzpomíná na období před víc než deseti lety. Protože sám měl komplikované dětství a jeho maminka podváděla otce, podezříval svou ženu z téhož. Zakazoval jí stýkat se s lidmi, bral jí peníze, křičel na ni. Okolí jí zprvu nevěřilo, takového ho nikdo jiný dlouho neznal. „Pořád mě kontroloval, volal mi i do práce, i třistakrát za směnu, už to bylo neúnosné. Stěžovali si na nás sousedi, protože byl doma neustále hluk, nesměla jsem chodit s dětmi ani na hřiště, protože tam za mnou chodil a řval na mě, v noci jsem se musela zamykat… Chtěla jsem odejít, ale odkládala jsem to kvůli dětem. Nechtěla jsem jim vzít otce tak, jak se to stalo mně. Když byly ale svědky toho, jak mě škrtil a jedno z nich mi ve třech letech řeklo, že žijeme v pekle a že chce pryč, dodalo mi to sílu,“ řekla. S dětmi odešla na pár týdnů do azylového domu a následně se přestěhovali do nového domu.

Tam začali nový život. Veselejší. Časem se po jejím boku objevil nový muž, se kterým brzy i otěhotněla. Jenže přišel rok 2020 a s ním koronavirus, který životy mnoha lidí proměnil. Ten Kristýnin uvrhl do podobných problémů, kterým už jednou čelila. „Partner tu izolaci psychicky neunesl. Měl deprese, byl úzkostný, bál se, že všichni zemřeme. Začal pít a brzy se dostavilo i násilí. Když pak začal urážet i moje děti a synovi chtěl dokonce ublížit, na nic jsem nečekala,“ popisuje svůj další vztah.

Vždy, když to potřebuje, nachází Kristýna pomoc v Intervenčním centru pro osoby ohrožené domácím násilím. Tam společně se sociální pracovnicí sepsaly předběžné opatření, tedy zákaz přiblížení násilného partnera a jeho vstup do domácnosti, sestavili jsme bezpečnostní plán, sehnali dobrovolníky pro doučování dětí a podobně. Jedno z Kristýniných dětí teď dochází na terapie do Centra Agáta. Násilí, jehož bylo doma svědkem, nezůstalo bez následků. „Mělo problémy ve škole, chovalo se hrozně i ke mně. Děti se mu posmívaly, že má špatné známky a že jsme chudí. Stres si pak vylévalo na mně a mladším sourozenci, kterému ubližovalo. Do Agáty chodí teprve pár měsíců, ale je vidět, že se zlepšilo, mám z toho velkou radost,“ shrnuje Kristýna. Další se uzavřelo do sebe a trvalo dlouho, než začalo znovu důvěřovat. První, komu se svěřilo, byl právě dobrovolník, který mu pomáhá s učením. Třetímu potomkovi se podařilo se stresem z rozpadu rodiny a násilí vypořádat a stalo se ochranitelem svých sourozenců.