Clara je energická, cílevědomá, mladá žena, která se během stala obětí tragického a násilného činu. Od té doby se potýká s posttraumatickým syndromem, panickými ataky a agorafobií. Clara se rozhodla postavit svým strachům čelem, odstěhovala se do Evropy a nyní je studentkou druhého ročníku třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Největší oporou byla pro Claru asistenční fenka zlatého retrívra Mel. Ta bohužel ve dvanácti letech zemřela a Clara se rozhodla pro pořízení nové psí pomocnice - fenky zlatého retrívra jménem Joy - jejíž výcvik zastřešuje naše organizace.
Mé jméno je Clara a jsem studentkou druhého ročníku lékařské fakulty Karlovy Univerzity. Vyrostla jsem v malém městečku na jihu Brazílie a po maturitě jsem studovala tři roky v USA.
Žila jsem na farmě mého otce obklopená milující rodinou a spoustou zvířat. Vždy jsem byla šťastné, společenské a energické dítě.
Po prožití tragického a násilného činu v začátcích mého vysokoškolského studia jsem se začala stranit svých přátel a trpěla jsem závažnými stavy úzkosti doprovázenými záchvaty paniky. V té době jsem začala navštěvovat všechny možné lékaře i psychologa, ale nejvíce mi stejně pomáhalo být v přítomnosti zvířat na farmě mého otce. Koně, kočky i psi byli vždy mými nejlepšími přáteli a právě za nimi jsem mohla utéct i v těch nejtěžších situacích spojených s mým aktuálním stavem. Nejdůležitějším ze všech mých čtyřnohých přátel se pro mě však stala fenka zlatého retrívra Mel.
Protože se záchvaty paniky stupňovaly a léčba léčivy byla neúčinná, a nebo s sebou přinášela velké množství vedlejších účinků, navrhli mi doktoři, zda bych si nechtěla najít někoho, kdo by Mel vycvičil, aby mi v těchto těžkých situacích mohla pomáhat. Nápad to byl skvělý, ale najít někoho, kdo by se profesionálně věnoval výcviku těchto psů bylo velmi složité, protože jsem žila v malém brazilském městečku. Nepřestávali jsme hledat, ale po mnoha neúspěších jsme se nakonec rozhodli oslovit trenéra psů bez zkušeností s asistenčním výcvikem, zda by byl schopný společnými silami Mel naučit, jak mi pomoct při stavech úzkosti a záchvatech paniky. Díky tomu se Mel stala mou pomocnicí i společnicí pro všechna dobrodružství.
Život je neúprosný a v lednu 2018 mě Mel ve věku krásných 12 let opustila. Od té doby jsem opět začala mít problémy vzdálit se z bezpečí domova, záchvaty paniky se vystupňovaly do té míry, že mi začaly být překážkou ve zvládání běžného života a každodenních aktivit.
Jako studentka medicíny žiji ve stresu a s přísnými pravidly. Bez Mel jsem zůstala sama v neznámé zemi a vypořádat se se všemi těmito skutečnostmi pro mě bylo velmi těžké. Proto jsem se rozhodla pořídit si v České republice asistenčního psa. Objevila se však další překážka: zatím stále neumím plynně česky a tak mi organizace v česku nemohly s vycvičením asistenčního psa pomoct. Čas plynul, stavy úzkosti se stále zhoršovaly a tak jsem se rozhodla pořídit si psa na vlastní pěst. A tak do mého života přišla Joy, nyní jedenáctiměsíční fenka zlatého retrívra.
Já a Joy tvoříme nerozlučný tým. Cestujeme spolu, spíme spolu v posteli a společně si užíváme všechnu zábavu. Je mi oporou v dobrém i zlém. Je mou nejlepší přítelkyní, které vyprávím jak jsem se během dne měla, když se vrátím ze školy. Joy však zatím neprošla tréninkem, aby mi mohla plnohodnotně pomáhat se zvládáním záchvatů paniky a nemůže mě také doprovázet všude kam bych potřebovala.
V září 2019 se mi poštěstilo navázat kontakt s organizací Pes pro tebe, kde jsou ochotní vést výcvik Joy v angličtině. Díky této zprávě jsem byla opravdu nadšená a šťastná, protože vím, že budu moci opět naplno navštěvovat výuku a dělat věci tak, jak jsem byla zvyklá. Vím, že mi zanedlouho bude Joy moct pomáhat tak, jak mi po mnoho let pomáhala Mel.
Jsem si vědoma toho, že je těžké pomoct cizímu člověku, o to víc, když se jedná o člověka, který přijel z druhého konce světa, ale věřím, že se mi s vaší pomocí podaří získat finanční prostředky potřebné pro realizaci Joyna výcviku.
Krásne Vianoce všetkým zvieratkám 🐾🐕🦺❤🎄🎅💝