Vybrali jsme čtyři děti a jednu dospívající dívku, kteří si zaslouží podpořit. Všechny je totiž spojuje jedno. Chtějí a makají. Perou se s životem a nezastavuje je ani bolest, kterou musejí překonávat. Jsou doslova neuvěřitelní. Dělají všechno proto, aby mohli být samostatnější a šťastnější. Všichni do jednoho mají velké srdce a naše obrovské uznání.

Jsou to děti, a přesto se musí potýkat se situací, kterou by těžko zvládl leckterý dospělý. Silné příběhy plné naděje. Mají sny a touhy a my jim teď můžeme pomoci, aby se staly skutečností. O příbězích každého z nich si můžete přečíst na jednotlivých odkazech níže. Zde v popiscích je náš dojem ze setkání s nimi. Děti jsme osobně navštívili a z každé návštěvy odcházeli plní uznání, naděje a přání, aby sbírka vyšla a peníze nebyly překážkou na cestě ke šťastnějším životům těchto bojovníků. 

Rodiče všichni do jednoho zkouší své děti rozpohybovat co nejvíc je to možné. Státem hrazená péče nepřináší žádný efekt. Všichni se shodli na jednom – že intenzivní neurorehabilitační pobyty na klinice AXON mají velký vliv na zlepšení a na svých dětech vidí pokroky po každém rehabilitačním bloku. Bohužel tato léčba v dnešní době není hrazena pojišťovnou. Proto rodiče dělají vše ve svých silách, aby se jejich děti mohly léčit, zlepšit, osamostatnit. Jsou zde případy, kdy rodiče prodali dům, auto; mít více zaměstnání je běžné. Všichni do jednoho si přejí, aby se jejich děti měly možnost zlepšit. Jsou postaveni do pozice, ve které nechtějí být. Potřebují peníze pro zdraví svých dětí, ale je jim nepříjemné žádat o pomoc své okolí. A čas hraje proti nim. Čím rychleji děti mohou nastoupit do léčby, tím větší zlepšení se u nich dá očekávat. V rámci této sbírky bude každému z dětí zaplacen jeden blok neurorehabilitační léčby. Pokud vybereme více, peníze pokryjí další rehabilitace. Je velmi důležité, aby děti tuto léčbu absolvovaly alespoň 4x do roka. Zkrátka každý blok je klíčový. Po každém bloku lze vidět výrazný pokrok. A proto děláme tuto sbírku, protože hned jak se peníze vyberou, děti dostanou poukaz od kliniky AXON a nastoupí do léčby. I jediný blok může u těchto dětí znamenat chůzi nebo být krokem k ní. Každý tento krok je v horizontu budoucnosti zásadní. 

1. příběh – Matýsek “Maty” (DMO – spastická diparéza)

Když poprvé vidíme Matyho, vřele se na nás usmívá z gauče. Je mu devět. A od prvního dojmu je zřejmé, že komunikaci s cizími lidmi zvládá skvěle. Rychle nás přijímá jako nové kamarády, ukazuje nám svůj pokoj a křečka, který prý každý večer hraje zuby na klec. Rehabilitace ho bolí, povzdechne si. Ale je mu na očích vidět, že udělá cokoli, jen hlavně aby mohl chodit. I když je proces hodně bolestivý, chůze je jeho největší životní přání. Když mluví o chůzi, vymýšlí, co by mohl dělat a oči mu svítí. Je to radostný pohled. Ze všech dětí, co jsme navštívili má Matýsek k chůzi fyzicky nejblíž. Odborníci z AXONu dokonce tvrdí, že by chodit mohl už ve výhledu jednoho roku.   

Z celé návštěvy nám v hlavě doznívá hlavně věta od maminky: "Po jednom rehabilitačním bloku v AXONu přišel Matýsek domů, s oporou o zeď se postavil a rozsvítil světlo. Od té doby to dělá běžně. Tehdy jsem pochopila, že tato léčba má stejný efekt, jako několik předchozích let.”

2. příběh – Antonie “Tonička” (diagnostikována DMO - kvadruspastická forma)

Tonička je šestiletá holčička. Malá vzrůstem, ale uvnitř velká bojovnice. Když se jí zalíbíte, nabídne vám upřímný velký úsměv, po kterém si ji doslova zamilujete. O Toničce doktoři říkali, že bude ležák. Má nejzávažnější variantu tohoto onemocnění. Přesto z návštěvy odjíždíme plní naděje a s vnitřním přesvědčením, že tuto dívku jen tak něco v boji o samostatnost nezastaví. Maminka nám na rovinu říká, že po šesti letech intenzivních snah už není natolik plná optimismu, aby věřila, že Tonička bude jednou chodit. Ale věří, že samostatná může být. To je to hlavní, o co usilují – aby se jejich dcera jednou dokázala o sebe sama postarat. Tak jako Matyáš touží chodit, tak Tonička touží plnohodnotně mluvit a lézt. Pro hračku (nejlépe koníka) je schopná se doplazit. Když vidíte, jak se maximálně soustředí a s vypětím všech sil se snaží o pohyb, přejete si jen jediné. Aby se této bojovnici dostalo léčby, kterou si zaslouží. Aby dostala šanci. Co se musí odehrávat uvnitř v hlavičce této princezny, která má vedle sebe zdravé dvojče plné energie, co s pohyby nemá žádný problém, snad člověk ani nechce vědět.

Toniččino odhodlání bojovat je nesmírné. Nepřestává. Sama se už dokáže i napít nebo sedět. Koukněte na video Toničky se svou sestrou Maruškou. 

Více o Toničce na jejích stránkách Ze SRDCE pro Toničku

Příběh Adrianky je z vybraných příběhů ten nejdramatičtější. Rodiče se ji snaží podpořit vším, co je v jejich silách. Všichni do toho jdou naplno. Nejde však o příběh marný, ačkoli by se to na první pohled mohlo zdát. Je to příběh o naději, oslavování každého zlepšení a víře, že při vytrvání, může budoucnost být mnohem lepší. V tomto příběhu ani moc nejsou potřeba slova. Vše je popsané v tomto zpracovaném videu.

Způsob Adriančina pohybu na videu rodiči pojmenovali jako „prdel-kros”. Opět to ukazuje na touhu, s jakou se chce tato dívenka pohybovat. V prdel krosu bychom Adriance jen těžko konkurovali. 😊

Dominikův tatínek, stejně jako rodiče ostatních těchto dětí, nečekal. Rady lékařů ať s prognózou počká do pěti let, ho neuspokojovaly. Jeho syn se mu pohybově nezdál, a tak vyhledal odborníky a s Dominikem zahájil léčbu v AXONu ještě před druhým rokem jeho života. Čas hraje zásadní roli, takže naděje rozpohybovat tohoto chlapečka jsou veliké.

Stejně ale jako ve všech příbězích výše jsou překážkou k rehabilitacím a Dominikově budoucí pohyblivosti peníze potřebné na léčbu.

Video ukazuje na každodenní skutečnost Dominikova života. Stejně jako u všech těchto dětí je ochotný pro úspěch léčby překonat velkou bolest a vydat obrovské úsilí. O to hodnotnější a veselejší je pak každý pokrok. Rada na závěr: Video dokoukejte až do konce 😉

5. příběh – Maruška, 18 let (léčí se s rakovinou štítné žlázy v dětském domově)

Za Maruškou vyrážíme do dětského domova za Přerov. Ihned po příjezdu bourá veškeré předsudky, které bychom mohli mít. Pomáhá tomu i prostředí malého dětského domova, kde žije už 12 let a kde panuje rodinná atmosféra. Ona je živel. Její odhodlání jít do života naplno je evidentní. Všechno vám řekne na rovinu. Čtyři týdny od poslední z mnoha operací si pochvaluje rychlost, jakou se jizva táhnoucí se přes celý krk hojí. Konečně může zase sportovat, raduje se. Vypráví nám o tom, jak hraje fotbal, jezdí na kole a bere na kolo i ostatní děti z domova. Když jí říkáme, že vyrážíme do Alp, hned by jela s námi!

Maruška se od svých 16 let lečí s rakovinou štítné žlázy. Řekli byste si, šílený osud a dojemný příběh. Co je ale dojemné se nám rozkrývá až po dalších minutách setkání.

Chce pomáhat ostatním a už teď to dělá. Inspirovala ji k tomu vlastní zkušenost s péčí o postižené děti v domově, ve kterém vyrůstá. V budoucnu se chce jako ošetřovatelka věnovat postiženým a nemocným. Proto se také hlásí na další studium – ošetřovatelství na střední škole v Odrách. Slova vychovatelky jsou všeříkající: „Z Marušky máme radost. Neříkáme to často, ale ona se opravdu povedla.” Vybrané peníze Marušku podpoří při další léčbě a v začátcích dospělého života, který ji brzy čeká. Dítě se zkušenostmi a s tahem na branku, jako má ona, je obrovský dar a potenciál pomáhat dál.

Pět dětí, pět silných příběhů. Připojte se k nám a společně je podpořme!

P.S. AKTUÁLNÍ INFORMACE O TOM, JAK SE PEGGY A PAVLOVI DAŘÍ V JEJICH VÝZVĚ, NALEZNETE ZDE.