Český ráj byl od pradávna tradiční ovocnářskou oblastí. Pozůstatky starých původních sadů jsou místem ptáků, motýlů, chladivé trávy, květů a ovoce, které léčí.

Dnes trpí Český ráj záplavou stovek hektarů sadů průmyslových. Neprostupná krajina, ploty, těžké stroje a tuny chemie, která zabíjí život.

 

Jeden hektar takového průmyslového ovocného sadu koupíme a svěříme jej do péče spolku ZAzemí, který jej promění ve volně přístupný komunitní sad. Deset místních rodin bude přírodě blízkým způsobem pěstovat vysokokmenné jabloně, hrušně, švestky, třešně a ořechy. Půda si odpočine od ovocnářské chemie a vznikne něco trvalého a užitečného pro okolí. Stromy, které tu budou 100 let. Jako to bylo dřív.

Sad v Loučkách je už druhý sad, který rozkvete díky péči spolku ZAzemí. Ukažme majitelům pozemků, že je tu i jiná možnost, než nechat svoji půdu napospas devastujícím technologiím současného průmyslového zemědělství. Je tu možnost navrátit půdě i stromům život, vytvářet ZEMSKÝ RÁJ.

V průmyslovém ovocném sadu se pěstuje ovoce na tzv. „nízkých kmenných tvarech“. To jsou hustě vysázené stromky o něco vyšší než lidská postava, které s masivní podporou průmyslových hnojiv a pesticidů plodí cca 30 let (s postupující intenzifikací se životnost zákrsků dál snižuje).

Náš sad je starý pouhých 40 let a rostou v něm višně. Ony tedy už nerostou, protože s náhlým zamezením přísunu chemických látek 99% stromů zkolabovalo a uschlo.

Ponecháme cca 10% původních višní - jako hotely pro houby a hmyz a také aby měly děti na co lézt a kde si hrát.

Zbytek odstraníme, dřevo využijeme na uzení a z větví vyrobíme biouhel pro zúrodnění půdy, zlepšení jejího mikrobiálního potenciálu a vodního režimu. 

Na plochu vysadíme vysokokmenný ovocný sad na semenných podnožích. Takové stromy se dožijí až sta let a jak se budou odumřelé průběžně nahrazovat novými, sad bude v podstatě nesmrtelný.

Stromy v sadech sázíme v síti 10x10 m. Mezi řadami stromů je tak akorát prostoru pro malá políčka, na kterých pěstujeme brambory, dýně či další zeleninu, bylinky a kytky. Takové souhře stromů a bylin se říká „polní sad”. A převážně polní sady tvořily krajinu, když psal František Škroup Českou hymnu.