Patron nebo patronka tvoří pevný bod, o který se mohou mladí dospělí po odchodu z dětského domova opřít. Nemá za úkol převzít roli sponzora ani rodiče, ale nabízí svůj čas a životní zkušenosti. Funguje také jako pozitivní vzor, průvodce každodenními činnostmi a pomáhá k úspěšnému osamostatnění – nalezení bydlení, práce a vybudování vztahů.

Patron je dospělý dobrovolník, který je trestně bezúhonný, bez problémů funguje ve společnosti a sám má za sebou úspěšné osamostatnění. Patroni a patronky absolvují vstupní pohovor s psychologem s cílem ujasnit si motivace k zapojení do projektu. Po vstupu do projektu prochází školením, pravidelnou individuální a skupinovou supervizí.

Patron je vnímán jako důležitá podpora v osamostatnění i samotnými dospívajícími, jak vyplynulo z průzkumu Nadačního fondu Krok domů a má podporu i odborníků.

Program je z velké části založený na vysoce motivovaných dobrovolnících. Největší investice je tak ze strany patronů a patronek v podobě jejich času. Pro svou činnost ovšem potřebujeme i finanční podporu. Během několika let jsme si ověřili, že patronství jako podporující vztah dává smysl a může v životě dospívajících znamenat velkou změnu. 

Částka zahrnuje výběr patronů, jejich proškolení a supervize, seznamovací kurz pro patrony a dospívající a vzdělávací materiály, které pro patrony připravujeme.

Pepa (17) žije v dětském domově od svých 5 let. Učí se na klempíře a příští rok by měl končit. Rodina žije ve vyloučené lokalitě a tam on určitě nechce. Neví ale, jestli se zvládne postavit na vlastní nohy. Viděl tolik kamarádů, kteří to nezvládli, protože na byli sami. Patron by pro něj byl oporou, průvodcem a hlavně by na první kroky samostatného života nebyl sám …

Anežka (16) žije v dětském domově na malém městě. Učí se na cukrářku. Už se začala připravovat na odchod z dětského domova, který ji pravděpodobně čeká za dva roky. Ona sama říká, že v děcáku už zůstat nechce. Její starší kamarádka v domově má patronku a Anežka vidí, jak jí patronka pomáhá třeba při zajišťování věcí na úřadech. Ráda by také nějakou patronku měla, aby se měla na koho obracet i mimo dětský domov a měla někoho jen pro sebe. Bohužel v blízkosti dětského domova zatím žádná další patronka k dispozici není…

Zdeněk (18) začal studovat nástavbu. Škola ho baví, ale ví, že za dva roky, po maturitě, se musí postavit na vlastní nohy, najít si práci, byt…. Tátu nikdy nepoznal, máma je ve vězení a bude tam ještě několik let. Ví tedy, že na rodinu se po odchodu z dětského domova nebude moct spolehnout. Často slýchá o tom, jak jsou první chvíle po odchodu z děcáku těžké a že jedna chyba může znamenat problém na zbytek života. Nechce na to být sám …

Míša (20) odešla před čtvrt rokem z dětského domova po vyučení. Byla to velká změna. Z domova, kde měla všechno zajištěno se musela přestěhovat ke kamarádce. Bylo toho na ni moc. Naštěstí na to nebyla sama. Měla patronku, která ji podpořila při zajišťování všech věcí na úřadech a pomohla jí i s přípravou na pracovní pohovor. Pořád si ještě úplně nezvykla na to, že není v děcáku, ale ví, že když by si s něčím nevěděla rady, tak může zavolat patronce…