Bára, řečená odmalička Babu, je dnes již čtrnáctiletá slečna. Její příběh začal již záhy po narození, kdy jí byla zjištěna centrální svalová hypotonie, tedy snížené svalové napětí, a to v celém těle. Bára tedy začala cvičit tzv. Vojtovou metodou ještě v době, kdy jí nebylo ani šest týdnů. I díky tomu začala chodit, i když oproti vrstevníkům o něco později. S důsledky hypotonie ale bude muset žít celý život. Těmito důsledky jsou zejména: narušená rovnováha, vadné držení těla, narušená jemná i hrubá motorika. Když si rodiče mysleli, ze je relativně vyhráno, začali si u tehdy ani ne dvouleté dcerky všímat nestandardních projevů. Ve třech letech byla Báře diagnostikována porucha autistického spektra. Velkou komplikací jsou pro Babu zejména různé strachy, úzkosti, obsese, ale hlavně velice citlivá senzorika. Babu vnímá svět podstatně intenzivněji než běžný člověk. Svět se všemi jeho zvuky, světly, pachy… Z některých vjemů se jí dělá až fyzicky zle, její tělo i duše mohou pak reagovat nepřiměřeně. Co to znamená v praxi: Dívka se může např. v restauraci s prominutím pozvracet, protože tam někdo před hodinou jedl rybu. Nebo může z přemíry vjemů jít buď do afektu, anebo do tzv. psychogenního či dokonce epileptického záchvatu. Epilepsie jí byla totiž diagnostikována také, a to v jedenácti letech. Babu zažila jak velké, tak i malé epileptické záchvaty. Při těch velkých se stává, že upadne a zmítá se v křečích klidně uprostřed ulice, bez toho, aby předtím byly nějaké náznaky blížícího se záchvatu.

Babu už svého asistenčního pejska měla. Její úžasný psí kamarád Maxík jí pomáhal ve všech aspektech jejího života. Byl komunikátorem, přes něhož Babu krásně navazovala vztahy s lidmi venku, s dětmi na hřišti a podobně. Pomáhal jí vyjít i sejít kopcovitý terén, schody, nerovné povrchy. Velice jí pomáhal se zpracováváním vjemů, on dokázal všechny ty vjemy uhladit, roztříštit, díky němu se stávaly snesitelnějšími. Díky němu Babu zvládla jít např. v restauraci na WC, aniž by ji děsilo ostré světlo. Díky němu zvládla jet na dovolenou, dokonce i k moři. Dvakrát s ním zvládla i měsíční pobyt v lázních. Bez něj toto bohužel nezvládne. Například z dovolené je natolik ve stresu, že před odjezdem zvrací, případně má rovnou epileptický záchvat. Tudíž rodina dovolenou raději vzdá, protože když ji v tomto stavu realizovali, Babu celou dovolenou zvracela a projevil se u ní i tzv. hyperaktivní močový měchýř. Proč ale píšeme o Maxíkovi v minulém čase? Maxík totiž shodou nešťastných náhod zemřel. Je tomu několik měsíců, přesto je Babu z jeho odchodu pořád totálně zdrcena a s ní samozřejmě celá rodina.

Je tu ale ještě jedna věc, u níž byla Maxíkova pomoc nezastupitelná a nenahraditelná: Epilepsie. Max totiž uměl poznat přicházející záchvat i půl hodiny před propuknutím. Díky tomu dokázali rodiče včas zasáhnout, dát Báru do bezpečné polohy, při cestování třeba odejit z rušné cesty… Byly to život zachraňující zásahy.

Také pomáhal tím, že Báru, která nevnímá nebezpečí, nepustil do silnice. Nebo ji uměl vyhledat, pokud by se ztratila. Bára totiž má narušenou orientaci v místě, čase i osobách. Má tzv. obličejovou slepotu, tedy nerozeznává obličeje. Proto by byla schopna odejit s cizím člověkem v domnění, že to je např. babička. 

Nový pejsek pro Báru samozřejmě nemá být náhradou ve stylu „kus za kus“, má být novým parťákem, pomocníkem, důvěrníkem.

 Babu navíc miluje zvířata, její životní naplní je o ně pečovat. Doma má zachráněného kocoura, zachráněnou králičí slečnu, venku pečuje o kočky, ptáky, ježky… A protože úplně bez psa nedokáže být, jezdí k ní domů každý týden dvě canisterapeutické fenky, plus občas na hlídaní a pomazlení štěňátko. 

Tady bychom rádi vysvětlili, proč právě psa asistenčního a ne obyčejného. Jednak asistenční pes smí se svým pánem všude, což je právě u autistů a epileptiků velice důležité. To jsou právě ty lázně, dovolené, ale také lékaři, terapie apod. A asistenčního psa vybere a vycvičí odborníci, tudíž je záruka jak vhodně vybrané povahy psa, tak kvalitního výcviku k patřičným dovednostem. 

Rodina Babu pochopitelně nespoléhá jen na pomoc psa. Účastní se mnohých terapií. Využívají ergoterapii, hipoterapii, speciální terapie vystavěné rodině na míru, psychorelaxační pobyty. Rodina je akční, stále v pohybu, což jim umožňuje i fakt, že Babu je v domácím vzdělávání. S Maxíkem se učila zejména různě na cestách, z velké části v přírodě.


Děkujeme všem, kteří nám pomůžou s financováním Dráčkova speciálního výcviku.