Ahoj přátelé,
 
jmenuji se Vendelín a narodil jsem se v létě roku 2011 na pražských Olšanech. Mojí maminkou je kočička Sněhurka, kterou někdo vyhodil nekastrovanou na ulici. Tátu si nepamatuji, asi jeden z potulných kocourů, kteří se vyskytovali na krmném místě.

Jako každé kotě jsem se rád účastnil nejrůznějších vylomenin, které jsme s přáteli venku vyváděli. Šplhání po stromech, hra na babu, nebo chytání much. Zkrátka užíval jsem si život plnými doušky.

Postupně se mi na očku objevoval takový „puchýř“, který rostl a rostl. Nevím, kvůli čemu, jestli se mi do očka dostala nějaká infekce, či jsem se tam píchl při nějaké divoké hře. Byl jsem tedy přijat do domácí dočasky a puchýř dostal název „vyhřezlá oční rohovka“. Následovalo vyšetření a operace u specialisty oftalmologa a nekonečné vykapávání očka. Bohužel po několika týdnech sešité oko opět povolilo a následovala druhá operace tentokrát s použitím implantátu (vlastně takové záplaty). A opět jsme kapali a kapali… Tak dlouho, až jsem si z této intenzivní péče zafixoval ostražitost a plachost vůči člověku. Nicméně oko bylo zachráněno!

Vše se zdálo růžové, zvykl jsem si na teplý pelíšek a toleroval jsem přítomnost člověka. Dny plynuly jako voda. Hrál jsem si a dováděl a na to bolavé očko jsem už ani nepomyslel. Čas od času jsem kýchal a měl rýmu, ale protože nejsem žádná bábovka, tak mě to nemohlo rozhodit.

Mé paničce se to ale nezdálo normální, zvlášť když se mi potíže stále častěji vracely, už po několika měsících, později i týdnech léčby. „Vendo, ty už máš zase nudli u nosu?“ ptala se mě. Ani nečekala na mou odpověď, že to přeci nic není a jeli jsme na veterinu. Naši veterináři nám doporučili kliniku, která provádí rhninoskopii, aby se mi do toho zlobivého nosíku podívali – a tehdy mi byl diagnostikován zhoubný nádor v levé nosní dutině – adenokarcinom.

Nádor jsme začali léčit chemoterapií. Jednou měsíčně jsem byl dovezen na veterinu, kde mi paní doktorka vyholila nožku a píchla mi kanylu s lékem přímo do žíly. Zvykl jsem si na pravidelnou návštěvu u paní doktorky, kterou vždy doprovázelo malé štípnutí.

V létě 2021, ale přišel zlom. Moje cévy na tlapičkách už toho věčného štípání měly tak akorát plné zuby a řekly dost! Zařiďte se nějak jinak, protože přes nás už nic neprojde. A tak se stalo, odběry krve ani kanylace nebylo dál možné provádět cévami a došlo k zásadní změně léčby. Začal jsem dostávat tabletky léku přímo do tlamičky.
Tuhle odpornou kratochvíli jsem musel absolvovat 3x týdně (pondělí, středa a pátek). Nejdříve jsem tabletky jakž takž toleroval, i když mi jejich konzumace nebyla vůbec příjemná. Ale postupem času jsem je začal nenávidět. Večerní část dne pro mě byla tou nejhorší, věděl jsem, že přijde panička a bude se mi snažit strčit do tlamky tu odpornost.
Zahájil jsem tedy protestní akce. Schovával jsem se. Pod postel, pod gauč, zkrátka kamkoli, abych nebyl nalezen. Nezabralo to. Pouštěl jsem hrůzu při chycení, utíkal, škrábal, prskal a syčel kolem sebe.

Až jednou jsem lék doopravdy nespolkl. Mám vyhráno, pomyslel jsem si. Tahle taktika nakonec zabrala! Oslavoval jsem, byl jsem opojen touhle výhrou. Ale znenadání se ozval můj vnitřní hlásek: „Jak jsi bláhový, Vendelíne. Nádor jen tak nezmizí. A pokud si chceš ještě užívat chvíle pohody se svými přáteli, tak je léčba nezbytná.“ Uvědomil jsem si své pochybení. Panička se mezitím domluvila s paní doktorkou, že se na nějaký čas navrátí k původní léčbě kapačkou.
A tak od srpna 2022, jezdím opět každý měsíc na tu štípající návštěvu. Teď už ale bez protestů, protože vím, že léčba je pro mě životně důležitá. Že každé další vyholení nožky mi zajistí delší čas s mými kočičími kamarády. Každé píchnutí kanyly pro mne znamená další možnost pochutnávat si na syrovém masíčku, které mám tak rád. A že tahle chemoterapie mi poskytuje čas na tomhle světě.

Pokud byste mi chtěli kousek tohoto času poskytnout a přispět na mojí léčbu, budu vám za to neskonale vděčný. Jsem tu totiž rád!
Váš Venda

 
Vendova léčba se daří, hezky baští a je na něm vidět, jak je spokojený. Bohužel je velmi finančně náročná, stojí průměrně cca 6 000 Kč měsíčně, proto jsme se rozhodli založit tuto sbírku. Zatím na půl roku. 
Budeme moc vděční za jakoukoliv finanční pomoc pro Vendelínka, penízky budou použity na jeho léčbu případně na krmení. Tenhle malý bojovník si to opravdu zaslouží. Moc děkujeme.