Žijme život až do konce, aneb nejlepší dárek k 1. dospěláckým kulatinám

Drazí,
 
 tak už i mě letos čekají 1. dospělácké kulatiny, které si zaslouží trošku pozornosti. Ano, bude mi 30, a to je naprosto perfektní příležitost pro oslavení života se všemi, se kterými se máme rádi. 
 
 Přesně dnes je to ale 6 měsíců co odešel člověk, se kterým bych ty narozeniny oslavila ze všeho nejraději. Člověk, který měl na můj život největší vliv, díky kterému jsem taková, jaká jsem, a to se všemi klady i zápory, kterému budu navždy vděčná za to, co mě naučil. 
 Babička, vyrůstala jsem v její blízkosti, naučila mě péct nejlepší kynuté koláče, byla mi vždy na blízku i na dálku, viděla jsem jak je ke všem srdečná, však se taky jmenovala Miluška. Měla srdce na pravém místě. V loňském roce nám bylo stejně, mně 29 a jí 92, uvědomovala jsem si, jak vzácné to je.
 
 Nicméně, jak už to v životě bývá, i její život se nachýlil ke svému konci. Babička měla to štěstí, že měla dvě úžasné dcery, které se o ni společnými silami staraly. Ostatní členové rodiny se snažili pomáhat, jak to jen šlo, v mém případě hodně jako psychická podpora a rozptýlení. Přiznám se, že to opravdu nebylo jednoduché, a to pro nikoho. Babička mi říkala, "víš holčičko, ať mi nikdo neříká, že je stáří pěkný", pořád si ale udržovala optimismus a elán do života. Síly jí ale postupně docházely, až jsem se jednoho dne ocitla u její postele, držela ji za ruku, ona už nic neříkala, jen se mi dívala do očí. Na druhý den naposledy vydechla, doma, ve společnosti svých nejbližších. Všem nám moc chybí.  

 

V České republice až 70% lidí nemá to štěstí, že může strávit poslední chvilky doma, v rodinném  kruhu, ale umírá v nemocnicích či domovech důchodů, často o samotě. Pokud se rodina nemůže z jakéhokoli důvodu o umírajícího postarat, existuje i alternativní cesta - hospicová péče, která ale není v ČR příliš rozšířená ani podporovaná. 

 

Jak už jsem na začátku uvedla, k těm kulatinám bych si přála trošku Vaší pozornosti a štědrosti. Ráda bych totiž alespoň trošku přispěla k rozvoji péče o umírající v ČR, proto bych Vás chtěla poprosit, nedávejte mi žádné materiální dary, pojďme spolu raději vybrat alespoň 30 tisíc Kč pro CESTU DOMŮ, což je právě organizace, která poskytuje odbornou péči umírajícím tak, aby mohli až do konce života zůstat doma mezi svými blízkými, a zároveň se snaží ukázat na to, že umírání je nedílnou a velmi důležitou součástí našich životů.

 

Říkáte si, co by se za těch 30tisíc asi tak mohlo pořídit? Tak třeba matraci, která pomáhá předcházet proleženinám (26 tisíc Kč), pokud bychom např. vybrali více, tak i polohovací lůžko (35tisíc Kč.) – obojí jsme doma používali, a opravdu moc nám to pomohlo. 

 

Děkuji moc Vám všem, kteří jste to dočetli až sem, a děkuji ještě mnohem víc těm, kteří se rozhodnou přispět.

 

Kam

 

PS: pozornost věnujte prosím ne jenom této narozeninové sbírce, věnujte ji hlavně těm, kteří Vás mají rádi - dokud tady ještě jsou.