Když každý z nás bude dělat trochu, společně zvládneme velké věci 🍀 A ke svým narozeninám mám jedno malé přání – pomoci tam, kde je potřeba. Proto vyzývám k podpoře etického, smysluplného a dlouhodobého projektu, kterým je azyl pro zachráněná zvířata Ponto. Za jeho chodem stojí malý skromný rodinný “tým” pracovitých lidí, pro které jsou zvířata prioritou a zasvětili své životy péči o ně 😊
Jak jsem k Pontu přišla já?
Jedním z členů zvířecí posádky azylu je kočka Krabička - naše cesty se protly, protože byla jednou z mnoha nekastrovaných a zanedbaných koček a společně s rodinou jsme jí na nějakou dobu poskytli intenzivní péči a dočasný domov. Celý příběh k přečtení zde: https://www.instagram.com/p/B1TlLPwH6Go/?igshid=YmMyMTA2M2Y=
Krabičce jsme dlouho hledali nový domov a vím, že Ponto byla ta nejlepší volba, že je o ni dobře postaráno a dostává se jí všeho, co každá bytost potřebuje – svobody, lásky a té nejlepší společnosti 💙
Největší pomoc potřebuje momentálně prasátko Bobík, který nemůže chodit a veterinární péče je finančně velmi náročná.
Ráda bych proto touto cestou podpořila činnosti Ponta, protože nerozděluje zvířata na jedlá a nejedlá, pomáhá všem bez rozdílu a věřím, že si zaslouží pozornost💚💚💚
PS. Nejkrásnější radost je darovat ostatním🌸 a každá koruna se počítá!
Ponto z.s.
Pomozte nám přes zimu nakrmit zvířátka a postavit nové, dobře zateplené přístřešky a jiné věci potřebné pro chod azylu a péči o zachráněná zvířata. Každá koruna se počítá a zvířátka potřebují vaši pomoc!
V azylu PONTO se snažíme bořit přesvědčení, že jakýkoli rozdíl mezi "domácími" a "hospodářskými" zvířaty nám dovoluje dělit je na jedlá a nejedlá. Naším cílem je proto pomáhat všem zvířatům bez rozdílu a inspirovat druhé k soucitu ke všem živým tvorům.
Některá z našich zvířátek:
Chip
Chip je broileří kuřátko, které bylo zachráněno z velkochovu už jako malé žluté holátko. Tito broileři jsou ale geneticky modifikováni, aby během pouhých dvou měsíců narostli do obřích rozměrů na prodej kuřecího masa. Začal se tedy po nějaké době propadat pod vlastní vahou a nemohl chodit. Omezili jsme mu přísun kalorií a pomáhali mu se postavit, až začal chodit. Po pár týdnech si ale vykloubil jednu nožku a veterinář nám řekl, že už nikdy chodit nebude a že ho máme zabít a sníst. My jsme to ale nevzdali a s pomocí kloubní výživy a masáží se nám podařilo ho vyléčit. O několik měsíců později stále chodí, občas i popoběhne a žije kvalitní život. Moc rád se mazlí a vždy přiběhne aby se nechal pohladit.
Bobík
Bobík byl vůbec první zachráněná bytost na azylu PONTO. Byl nemocný a měl pochroumané končetiny a tak ho farmáři hodili stranou jako "nepoužitelný produkt". Často je pro něj těžké se zvednout a tak to už bude navždy, ale je to bojovník a má u nás i přes komplikace kvalitní život. Své dny tráví Ležením v seně, ležením na písku, ležením v blátě a sem tam převrátí nějaké to kolečko plné cementu :-)
Šimon:
Šimon se svým kamarádem Matoušem žili na zahradě jedné milé paní, která je do dnes moc miluje, ale dostala se do komplikované situace když se s ní rozešel přítel, na jehož pozemku pobývali a pronesl, že pokud jim do 3 dnů nesežene domov, tak je podřízne. Stejný osud čekal i jejich maminky, ale ty se také podařilo zachránit. S Matoušem jsou nerozlučná dvojka a většinu svého času tráví společně s ovečkou Skořinkou, která se k nám dostala o něco později.
Líza
Líza se narodila u sousedů na našem starém pozemku před vznikem azylu. Sousedé se ke zvířatům nechovali velmi zodpovědně a často do nich i kopali. Štěňata často dali policii s tím, že je někde našli. Jedno se nám od nich ale podařilo zachránit a to je právě Líza.
Ďobka
Ďobka, stejně jako ostatní slepičky u nás pochází z klecového chovu vaječného průmyslu, kde byla nucena žít v prostoru, ve kterém nemohla ani roztáhnout křídla. Bylo fascinující pozorovat okamži, kdy poprvé za svůj život vylezla ven a spatřila světlo, trávu a ucítila čerstý vzduch. Chybělo jí peří, měla přerostlé drápky, byla zesláblá a také psychicky poznamenána. Dnes je z ní veliká, silná slepička plná energie, je tak trochu přidrzlá a ráda do všeho a do všech ďobe. :-)
Mázlí
Mázlí společně se svými třemi sestřičkami pochází z chovu, kde byly zavřeny v boudě a kopali do nich. Nejdříve se jich ujala Farma Naděje, ale bylo potřeba je oddělit od krocanů a proto je přivezli k nám. Mázlí se ze všech čtyř vždy nejvíce mazlila a proto jsme ji pojmenovali takto :-)
Naše krůtí dámy milují hudbu a kdykoli ji někde slyší, začnou ji pronásledovat a zpívat. Milují tkaničky, dlouhé vlasy a copánky, do kterých neustále klovou. Kdykoli si někdo sedne venku s jídlem, okamžitě vyskočí na stůl a začnou jídlo krást z talíře. Jsou oprsklé, ale za to krásné, vtipné, zvědavé a mají obrovský charakter.
Všechno nejlepší, Luci!