Pokud by Tě zajímalo, co přesně v Nadaci Krása pomoci dělám, jak pomáhám, a jak jsme se spřátelily s mou klientkou. Přečti si můj osobní příběh níže. :)

Celý náš život se odvíjí od kvality našich vztahů, a to jak na úrovni rodiny, přátel, tak i partnerství. Pokud jsou naše vztahy disfunkční, často hledáme jistoty, zázemí a seberealizaci v něčem, co nám dává smysl, baví nás a přináší nám potěšení a radost.  Pomoc druhým nám dává pocit, že jsme na tomto světě užiteční, a jak pravil Dalajláma „Hlavní smysl v tomto životě je pomáhat druhým", a já bych toto tvrzení ráda potvrdila a podtrhla.

Můj příběh dobrovolnice

O aktivitách nadace Krása pomoci jsem se dozvěděla v roce 2016 ještě v době studií na vysoké škole. Jako třiadvacetiletá studentka jsem se tehdy rozhodla zapojit a pomoci seniorům. Dodnes si živě vybavuji pocit nadšení být součástí tohoto projektu. Možná tomu bylo tak i z toho důvodu, že jsem sama o všechny své prarodiče přišla a vnitřně jsem pociťovala chybějící vzor starší ženy v rodině.

Po zkontaktování a projevení zájmu pomoci a zapojit se, je nutné jako první absolvovat průvodní pohovor, díky němuž je pak možné se do dobrovolnického programu zapojit. Dobrovolnici jsou vedeni koordinátorkou dobrovolníků, která pečuje o dvojice (vztah dobrovolník a senior) a zajišťuje propojení a kompatibilitu dvojic. Za sebe vnímám tuto pozici jako klíčovou a velice důležitou, protože může ovlivnit, s kým se budete pravidelně vídat a vytvoříte si k němu vztah. 

Já jsem měla to ohromné štěstí, že jsme si s mou klientkou padly okamžitě do noty.  Ačkoliv byl mezi námi velký věkový rozdíl (cca 60 let), neměla jsem nikdy pocit, že bychom jedna druhou napříč generacemi nechápaly, ba naopak. Její všeobecný přehled a moudrost mě vždy fascinovaly a cítila jsem hluboký respekt k jejím zkušenostem. Společně trávený čas mezi dobrovolníkem a klientem může vypadat hodně různorodě a vše se odvíjí od vzájemné komunikaci a potřebách obou. Má klientka upřednostňovala trávení společného času aktivně zejména venku v centru dění a zábavy (kavárny, výstavy, galerie, divadla, procházky). Na tyto dny vzpomínám nejraději. Naší nejoblíbenější kavárnou byla kavárna Nona na Nové scéně Národního divadla, kde má babi milovala výhledy, povídaly jsme si zde hodiny a kochaly se pohledem na budovu Akademie věd. 

Postupně, asi po třech letech, se začaly ozývat první větší zdravotní problémy, úrazy, pády a návštěvy nemocnic. V tuto chvíli je role dobrovolníka pro seniora nezastupitelná a nenahraditelná. V těchto těžkých chvílích se mezi námi vztah prohloubil a ze společnic se staly kamarádky s vybudovanou důvěrou. V této době jsem se také poznala s rodinou žijící mnoho let za oceánem. Jak má klientka sama říkala: „Neumím si představit život bez pohledu na Hradčany,“ a i proto odmítala Prahu opustit a preferovala společenský život v rodné metropoli. 

Poslední roky nebyly snadné, Covid-19, válka, úrazy a nemoci se podepsaly obecně na izolovanosti všech seniorů, a stejně tak i na psychickém a fyzickém zdraví mé milované klientky. Společný čas se omezil na návštěvy a povídání si u lůžka nebo procházky do blízkého parčíku v okolí domova seniorů. Bohužel, nic netrvá věčně a má milovaná babi mě/nás po téměř sedmiletém přátelství opustila. Vazba mezi námi byla silná. Byla mi velkou přítelkyní, občas mentorkou, vrbou i nekonečnou podporou. Troufám si říct, že jsem jí přinášela radost, optimismus, novinky ze života mladých a smály jsme se spolu často absurditám běžného života. Moc mi chybí, ale je potřeba chápat, že dobrovolnictví s sebou přináší radost, velký smysl, ale také bolest ze ztráty svého klienta / babičky / dědečka. Svou klientku již nemám, ale vždy ji budu vnímat jako důležitou osobu ve svém životě, součást mé rodiny a brát ji za svou adoptivní babičku, kterou bych bez nadace Krása pomoci nikdy neměla a nepoznala. V tomto ohledu vnímám nekonečnou vděčnost celé nadaci a důležitost jejich zápalu a nadšení pro pomoc druhým.